Vinařství na webu charakterizuje víno jako Pinot Noir s náznakem loirské svěžesti a burgundské zralosti. Už když jsem se v roce 2013 vrátil z první cesty na Loiru, napsal jsem, že centrální Loira je Burgundsko, kde Chardonnay vyměnili za Sauvignon. Dnes dodám, že opatrněji používají malé sudy a (kromě vápence) mají navíc i vinice s křemenným podložím, ale v zásadě to stále platí. A když se člověk vyhne dvěma slavným apelacím, Sancerre a Pouilly-Fumé, může najít i snesitelné ceny.

Les Licotes 2018, Domaine de Villargeau. Pinot Noir, pětatřicetileté výsadby na vápencových vinicích. Marc Thibault zdůrazňuje, že zásadní je rozhodnutí, kdy sklízet. Kvasí odstopkované hrozny. Dva týdny v nerezovém tanku, potom lisování a rok v dubových sudech, bariky a 400 litrové sudy. Ve skleničce je temnější rubínově rudá barva, na nose hodně zralé třešně a višně. Těžší vůně, ale čistá a ovocná. V chuti čistě ovocné s pěknou kyselinou (po malolaktické fermentaci), doslova lahodně ovocné. Ještě mladé se stopami těkavek a jemně pikantním kořením (sud), hodně dlouhé a strukturované. Namítal bych proti alkoholu (papírově 13,5%) a vyšší koncentraci. Víno nemá typickou burgundskou pinotovou lehkost, je poměrně tělnaté, ale ročník 2018 už byl takový. Přesto, líbí se mi čistota a ovoce, doporučil bych 3-4 roky archivace. Nejvíc mě mrzí, že jsem o Licotes nevěděl před rokem, ročník 2017 mohl být „burgundštější.“

Připomínám, že aktuální Skleničkovské bedýnky s moselskými ryzlinky nového ročníku 2020 přinášejí do domácího vězení energii, svěžest, čistotu a radost! Podrobnosti jsou tady, přihásit se můžete tady.