Znovu je na etiketě odrůda (Pinot Noir) – jak nefrancouzské! Na zadní etiketě zase, navíc zmínka o ekologickém certifikátu Terra Vitis a o 13% alkoholu. Dvě dnešní odrůdy, tedy Pinot Noir i Gamay jsou (spolu se Sauvignonem) v centrální Loiřě tradiční, žádné kuriozity. Vápencový pás, který proslavil Burgundsko, se táhne Evropou od Pálavy na východě přes francký Escherndorf, burgundské Beaune a loirské Sancerre až k Doveru (a kdovíkamještě aneb Evropská Unie v praxi :-) Na úvodní fotce z února 2013 vinař Marc Thibault před starou stodolou v Pougny, kde mají výrobní halu. 

Fernand & Sons Rouge 2018, Coteaux du Giennois AOP, Domaine de Villargeau
Ve skleničce je poměrně hluboká rubínová barva a výrazné mosty. Na nose výrazná vůně přezrálého ovoce, čisté a jednoduché, důrazné a zralé až do džemu. Chuť potvrzuje, co se dalo čekat od horkého ročníku. Dobrá kyselina, třešně a švestky v marmeládové podobě, hutnost a koncentrace. Skladba chuti je velmi pinotová, ale taky velmi zralá až přezrálá, hutná. Hodně málo tříslovin, vinař zřejmě nechal kvasit odstopkované hrozny v nerezovém tanku. Je to docela dobře pitelné už teď, harmonické, ovocné, čisté, ale… mně na tom vadí vlastně asi jen vysoká koncentrace, mám rád Pinot lehčí. Stačí vánek, ne vichřice. 13% alkoholu je OK, harmonie taky, takže ani přezrálý marmeládový projev bych nezhaněl. Připomíná mi to české a moravské Pinoty ve výběru z hroznů, které postrádají harmonii a otravují (mě) vysokým alkoholem. Fernand má velmi pěknou harmonii, čistotu a jen 13% alkoholu, ale na můj vkus je koncentrace příliš vysoká. Věřím, že většinovému vkusu bude Fernand vyhovovat, to se jen pan Sklenička chce vymezit proti názoru, že čím víc chuti, tím lepší víno. Stačí vánek :-) Druhý den v otevřené lahvi je Fernand lepší, aniž by ztratil svěžest. Reklama: mám ještě šest lahví, ale se znalostí místních preferencí si myslím, že do konce března se s cenou 320 Kč prodají :-)

Chicago 2018, Coteaux du Giennois AOP, Domaine de Villargeau
Víno mate, na přední etiketě je údaj 12,5% alkoholu, na zadní etiketě hrozivých 14,5%. Pan Sklenička po prvním ochutnání hlasuje pro 12,5%. Projev má sice znaky velké zralosti, ale 14,5% alkoholu by muselo být mnohem víc cítit.

Název vína sice odkazuje ke kopci nazvanému Chicago, ale zprostředkovaně do Ameriky. Kopec dostal jméno podle první zásilky podnoží, která přijela na začátku dvacátého století po révokazové kalamitě lodí z Ameriky, a loď vypravili právě z Chicaga. Dnes je tam (na kopci z vápence a vápencové hlíny) vinohrad osazený odrůdou Gamay. Kromě odrůdy to nemá nic společného s Beaujolais, a Gamay je v údolí Loiry poměrně hodně rozšířené. Víno kvasilo v nerezovém tanku (žádná karbonická macerace) s potápěním matolinového koláče a s jablečnomléčným kvašením na jaře.

Už v únoru 2013 při návštěvě ve vinařství se mi Chicago líbilo víc, než jejich Pinot Noir. Ve skleničce je nafialovělá rubínovka, jiskrná a čirá. Na nose harmonické, nevtíravé, málo intenzivní, červené ovoce a fialky nebo nějaké hodně zralé kytky. V chuti harmonické, krásně pitelné a jednoduché, v těle červené ovoce a v závěru drobné šlehnutí kořením. Vlastně na tom vůbec nic není, kyselina je v chuti utopená, ovoce je přesně na hranici zralosti a přezrálosti, jen se to krásně pije. Slaný závěr a po ohřátí zajímavá textura na jazyku. Takže to není úplně jednoduché, jen celkový dojem a pitelnost přebíjí všechny jednotlivosti. Blížím se nadšení. Nenápadný poklad! Je snadné je podcenit, ale zrovna tohoto vína bych si přál mít ve sklepě deset kartónů… nebo aspoň jeden bezedný karton, který by měl stále šest lahví bez ohledu na to, kolik bych už upil. Varování: druhý den, po okysličení, víno trochu ztrácí šarm. Nerezovka určená na rychlé vypití, ale s velkým půvabem.

První Pražáci už dostali loirskou sauvignonovou bedýnku v pátek, zásilky poštou půjdou v pondělí. Těšte se!