Aby to nebylo příliš stereotypní, přeruším řadu degustačních poznámek jedním příspěvkem založeným jen na obrázcích. Zelenou ještěrku používal Znovín na etiketách vín jako důkaz biodiversity vinic. Tahle mi lezla po zídce, jsou všude :-)
Kousek od domu mám stánek místního zemědělce. V červnu prodával každodenně, teď už jen o víkendu.
Nabídka je mnohem širší, ale nebudu to prodlužovat. Vlevo nahoře je nápověda.
Hned za stánkem má kus pole, na něm rajčata a papričky. Když jsem si kupoval broskve, jeho žena právě trhala papriky. Čerstvé rovnou na pult :-)
Další italská klasika, tentokrát z městečka Colle Val d’Elsa.
Colle Val d’Elsa má docela velké historické centrum a přichystalo mi jedno veliké zklamání. Na kraji města je zajímavý ekologický park, Parco Fluviale. Jezdil jsem kolem nejmíň hodinu, vyptal se snad deseti lidí, ale nenašel jsem. Ale já se tam vrátím a najdu ho!
V pondělí další návštěva vinařství: Tenuta di Gracciano della Seta. Na fotce mi Julio Straccia nalévá degustační vzorek ještě nenalahvovaného Vino Nobile 2019. Ve skutečnosti jsme ochutnali všechna vína z letošní sklizně (sklízeli asi před deseti dny, dva tři dny před příchdem deště, a všechno už je vykvašené) i všechna vína ze sudů. Navíc nalahvovanou Riservu 2018, která se má prodávat až v lednu.
Consorzio di Vino Nobile zavedlo novinku, budou se moci u významných vín uvádět na etiketě názvy vinic nebo subzóny. Gracciano toho využije s cru Maramai, ale to jsem zatím neochutnal. Ale prohlédl jsem si staré keře na Maramai, které jsou u paty tlusté jako topol. Degustace nalahvovaných vín ukázala, proč mám Nobile z Gracciana rád: Vino Nobile mají příjemně kořenité a bez velkých tříslovin, krásně pitelné a ne přehnaně robustní.
Upytlačil jsem zapomenutý hrozen Trebbiana z Maramai. V jedné místnosti vinařství se už suší nejlepší hrozny Trebbiana a Malvasie na Vin Santo. Kousek stranou pár malých soudků, stopadesátka a stovka, s předchozími ročníky. Nedávno jsem nedbale napsal na blog, že Vin Santo kvasí i vyzrává v sudu, což po upozornění vypadalo jako hloupost: je čistší kvasit v tanku a potom nechat zrát v sudu. Praxe se může v různých podnicích lišit, ale tentokrát jsem se podrobně vyptal a Julio potvrdil, že jsem to (omylem) napsal správně. Říkal, že s vysokým cukrem i alkoholem Vin Santo kvasí ukrutně dlouho, komplikovaně, pozdě začíná a často ještě na jaře nebývá kvašení hotové. Prostě ho v prosinci vylisují, zavřou do sudu, zalijí zátku voskem, a pět let čekají.
Už v červnu jsem tady měl fotku chrámu San Biagio z hradeb Montepulciana. Je to asi nejdůležitější místní dominanta, ze země je podobně impozantní jako z výšky.
Toskánsko, jak ho neznáte :-) zklamání z marného hledání parku v Colle Val d’Elsa jsem si zahojil v Bagni San Filippo.
Teplé prameny s vápenitou vodou, zemský ráj to na pohled :-)
No zemský ráj :-) cestou domů jsem musel přejet horský masiv Monte Amiata. Byla tam mlha jako mlíko a zima šest stupňů Celsia. O sto kilometrů dál u moře bylo 22 stupňů a ze silnice vyfotil tohle toskánské městečko. Ani nevím, jak se jmenuje, bylo to kousek od Piombina.
Tak zítra asi zase ty nudné degustační poznámky :-)