Pozdní sběr nezveřejněných fotek z toskánského týdne. Začínáme italskou klasikou, snídaně v trafice/baru. Cappucco a croisant. Jinak to nejde. Už před osmi lety jsem to zavedl i doma. A fotky se dají kliknutím zvětšit. 

Domovní čísla jsem obdivoval od první toskánské dovolené v roce 2003.

A když už reálie, tak třeba klepadla na dveřích.

Detail našich dveří. Pronajal jsem dvoupokojový byt v prvním patře, ve výšce korun palem. V Itálii se snažím o bydlení i stravování jak by to dali Italové. Žádný hogo fogo, žádný mišelinský restaurace s talířem jako od Picassa. Každej den jsem vařil pastu. Ubytování sice bylo hodně levné, ale zase bylo padesát metrů od moře :o)

Moře se umí měnit. Tohle je bílý písek u Vady za slunečného dne.

Takhle to vypadá o pět kilometrů dál v Cecině, když se obloha zatáhne a začne foukat. Jak řekl básník (Jan Vodňanský):
Jedna vlna nahoře, druhá vlna dole
To je pohled na moře, to je moře, vole!

Tahle fotka tu už byla, ale já tu krajinu miluju. Toskánsko za ranního šera.

Selfíček není nikdy dost :-) Pravidelní čtenáři jistě poznali, odkud je fotka, ostatně jsem to místo (a víno, jednu z největších italských legend) dával hádat v roce 2013 v zatím poslední soutěži tady. Zase jsem tam dostal ochutnat pár vín bezplatně, ostatně jako pokaždé, když tam dorazím ve Skleničkovském tričku. Vyzkoušejte to taky!

Hrozná dřina :o) Relax mezi druhou a třetí degustací v Montepulcianu.

A ještě Lorenzo Tardivo, enolog a šéf vinařství Marchesi Ginori Lisci s Lupem 2011 jako reklama na novou toskánskou bedýnku. Podrobně je to tady, přihlásit se můžete tady!