Po dvou měsících jsem zase vyrazil ze Skleničkovy Lhoty do Prahy degustovat! Polovinu středeční degustace pro profesionály v hotelu President jsem prokecal s dovozcem Jirkou Hronem, ale začnu bombasticky. Nejlepším vínem z celé degustace (nepřechutnal jsem zdaleka všechno, ale co už!) byla bílá Hermitage 2015 od Maison Gabriel Meffre. Blbý je, že to je velkej podník a dováží ho Vicom, ale jinak super :-) K ochutnání byla mnohem dražší vína, ale bílá Hermitage byla krásná. Červené Gigondas 2015 taky pěkné.
Beaujolais a módní přehlídka lahví Domaine Ruet. Zástupce vinařství nepřijel, degustaci vedla slečna z pořádajícího podniku. Trochu škoda, ale zase bylo volnější tempo. Vína mají pěkná, takovou poctivou střední třídu. Ani tak hodně koncentrovaná jako Janin, ani chlastací jako Chateau Durette z posledních beaujolaiských bedýnek. Podle mých poznámek docela precizně odvedená, s přitažlivými vůněmi a pěkným ovocným projevem. Když pominu jasné pecky jako devadesátileté vinice v Brouilly, tak mě bavilo minerální Cote de Brouilly 2017 a úžasně vyvážený kořeněný (a nízkovoltové!) Morgon Grand Cras 2017.
Na obrázku je Théo Violot-Guillemard, vinař z burgundského Pommardu. Ještě než skončím u Burgund, malá poznámka k Domaine Saint Vincent z údolí Rhony. To bylo příjemné překvapení odpoledne, ale (viz výše) zakecal jsem se a nemám fotky. Tři červená vína z Cotes du Rhone, dvě z nerezu a jedno ze sudu. Grenache a Syrah v zásadě 50/50, dost expresivní a precizně provedené, vyšší alkohol a pěkné harmonie. Pěkné tradiční etikety, škoda těch fotek!
Zpátky k Burgundám. Osmihektarová pommardská Domaine Christophe Violot – Guillemard má vinice v Cote de Beaune a nakupuje hrozny z Cote de Nuits. Na fotce je úvodní sestava tří bílých. Zhaním první Saint-Romain Clos des Ducs 2017, přes slušnou koncentraci mi tam chyběly kyseliny. Ha, ale moc pěkný Meursault Les Vignes Blanches 2017 už měl navinulou kvasnicovou kyselinu a navíc lehkost a eleganci. Třetí Meursault Premier Cru Charmes 2015 měl plnější žlutou barvu a zralou ovocnou vůni. V chuti hýřil kyselinou, ale byl báječně vyrovnaný, hladký a prostě pěkný.
Nechci si kazit karmu ani vám čtení zbytku textu, ale teď je ta pravá chvíle připomennout jeden burgundský problém, a to jsou ceny. Ceny, ceny… Ceny. Violot – Guillemard je takový mainstream a ceny jsou k nezaplacení. Mnoho let jsem jezdil objevovat nemainstreamové Burgundsko mimo hlavní silnice, a současné ceny mě skoro vyhnaly až za hranice Francie. Soudě podle mých příjmů, Burgundsko není kompatibilní s českými konzumenty.
Bourgogne Pinot Noir 2014 tenké, taninové, špatně pitelné. Výborné Beaune Premier Cru Cent Vignes 2015 mělo vynikající čistotu projevu, pěkné ovoce. Pommard Premier Cru Les Epenots 2016 s krásnou kyselinou, plností a čistotou. Z nakupovaných hroznů mě moc nebavilo Nuits-Saint-Georges 2016, ale o to víc jsem ocenil Chambolle-Musigny Premier Cru Les Feusselottes 2017. Světlá barva, jednoduchá višňová vůně a podobné v chuti. Višně, dřevo, slušně komplexní s až mediteránským kořením a taniny, minerální slanost.
Z časovch důvodů jsem musel vynechat některá vinařství a napsat o Burgundsku nějaký zjednodušující závěr, že ceny tohle a naše kapsy jinak je zavádějící. Tak to nechme jen jako pár fotek ze středečních degustací…
Mimochodem, ve středu jsem se při prvním nakouknutí na bankovní účet cítil jako rocková hvězda. V úterý jsem uzavřel objednávky franckých vín Weingut Horst Sauer, německého Winzer des Jahres 2018 a rozeslal účastníkům potvrzení a žádost o platby. Ve středu ráno se objevil úžasný příliv na účtu. Děkuju, jste skvělí! Večer přišlo potvrzení z vinařství s tím, že víno připraví nejdříve 18. dubna. Zkusím je přemluvit na dřívější termín, ale zatím vychází rozesílka Sauerových Sylvánů, ryzlinků a milerek až po Velikonocích.