Především děkuju za odpovědi na anketu z minulého článku, některé vzkazy mě moc potěšily. První pohled na výsledky je zajímavý a pro mě překvapivě favorizující rakouské biodynamiky Judith Beck a Nikiho Mosera. Dal jsem tu otázku jako úlitbu úžasným a světovým Frankovkám z Burgenlandu (dělá je tam víc vinařů než jen Judith Beck, ale to není v mých silách, berte to jako symbol), tak jsem rád, že si to získalo tolik příznivců. A klidně se přiznám, že jsem bral jako vyznamenání, že jsem mohl pár krabic Frankovek od Judith B. dovézt. Dnes jen pár fotek, jedno povzdechnutí a pokusím se ještě nic moc neprozradit. Na úvod jedna autentická leč matoucí fotka z cesty.     

Natočil jsem dnes přes 1100 kilometrů, nachlazený absolvoval jednu nákupní degustaci (slunečná fotka souvisí s degustací a ne s hotelem popisovaným níže) a po ubytování v hotelu jsem bleskově zrušil předsevzetí dnes nepít. Dokonce jsem si přivezl plivátko, ale ten hotel je tak strašnej, že se bez alkoholu nedá přežít. Jasně že je to jen zastávka pro cesťáky, ale zdá se, že si ve Francii cesťáků vůbec neváží. A to není úplně nejlevnější hotel ve městě, je až třetí nejlevnější!

Studentské koleje na konci sedmdesátých let byly bizardní luxus proti tomuhle hotýlku. Dokonce jsem vyprudil recepčního, že nechci Triple Room, protože jsem si objednal Double Room, která je o metr čtvereční větší, a po decentní leč důrazné reklamaci jsem ji dostal. Kdybyste někdy chtěli vzít s sebou do Francie přítelkyni nebo manželku, za malý bakšiš poradím, čemu je lepší se vyhnout. (Cedule Buxy se nevztahuje k hotelu, ale k degustaci :o)

Leč zpátky k věci – v minulém textu jsem psal o všemožných vinicích na čevené půdě. Tady je jedna z nich, červených vinic v okolí byla nečekaně úplná záplava. Mám předsudky vůči degustacím absolvovaným po tisícikilometrové štrece za volantem, ale dneska se to (myslím) povedlo.

Přijel jsem jako Fittipaldi o hodinu dřív, takže Francois Berthenet byl ještě na vinici. Začali jsme degustovat s jeho matkou, a mimochodem otec byl o víkendu vystavovat ve Strassbourgu, takže jste se s ním možná někteří viděli? Jejich vína se mi líbí už spoustu let (poprvé jsem je pil v roce 2005 nebo 6 a ve vinařství jsem teď byl potřetí) a první dojem byl, že mám vyhráno: tady bych komunitní bedýnku udělal hned. Nakoupil jsem karton jistoty, šest vybraných lahví, a na hotelu testuju jednu z nich proti desetieurové lahvi jiného místního výrobce. Francoisova šardonka vyhrála o celé pole.

Není nad to, když vás na degustaci odstřelí hned prvním vínem z podceňované odrůdy (jejich Aligoté ze starých vinic, to chci)! O degustaci chci napsat podrobněji v lepším ubytování. Na obrázku je stejná červená vinice jako o dva obrázky výš, takže modří už vědí… ale tak jasné to není a cesta ještě nekončí. Do kraje vinic se zídkama ještě zajedu, ale nebyl to cíl cesty. Jede se dál, furt se jede!