Po týdenní pauze začnu statistikami. Podle prvních zpráv objem italského exportu vína v prvních třech měsících roku 2023 stagnoval (což je vzhledem k okolnostem dobrá zpráva) a jeho hodnota dokonce rostla (o 3,8% po započtení růstu indexu cen). Bavíme se o 1,8 miliardy EURO. Struktura nic moc, rostla především levná vína včetně sudovky. Poklesl prodej nejvyšších řad vín (tedy DOC a DOCG). Jako pididovozce jsem se obával většího růstu cen, maloobchodní ceny v Itálii ve druhé polovině roku rostly stejně jako v ČR (říká se, že růst cen ve velkých zemích Evropy táhl nahoru ceny v ČR). V první polovině roku jsem z Francie a Itálie přivezl vinařství, která zdražila jen minimálně. Čistě statisticky vzato, kdo meziročně zdražil o méně než 20%, ten vlastně zlevnil. Ale… uvidíme, co přinese druhá polovina roku.  

Obecně ještě statistiky ukazují pokles exportu francouzských vín (-7,5%), ovšem s růstem tržeb o 3,4%. Což koreluje s tím, že Francouzi prodávají svoje vína podstatně dráž než Italové a trh teď hledá levnější volbu. S tím souvisí i růst exportu španělských vín (+3,8% objem a +11,4% tržby). Nejzajímavější na tom je, jak změny trhu v objemu miliard EURO přesně odpovídají tomu, jak ten trh vidí malý zákazník :-)

Toskánská bedýnka od Panizzi zatím vázne. Celý rok mi skvěle vycházela doprava, ale tentokrát to časově nevyšlo a víno je pořád ještě v San Gimignanu. Je to pech, protože ještě v neděli jsem měl velmi romantické ubytování, domeček v toskánských kopcích za 31 EURO za den, ale když mi ve středu vinařství potvrdilo objednávku, domeček zdražil na 59 E. Teď čekám, že se v týdnu najde náklaďák, který víno z Itálie přiveze, rozesílka se zřejmě posune až do července.

Dnešní víno je slaďák. Ne že bych chtěl doporučovat do letních veder sladká vína, ale s překvapením jsem zjistil, že některá bílá vína ročníku 2022 mají stále ještě ohromné kyseliny, konkrétně jsem se po horkém večeru se Sauerovým ryzlinkem 2022 z Escherndorfského Lumpa cítil úplně překyselený. (Žádný problém, dal jsem si pivo a Lumpa dopil další večer.)

2017 Ürziger In der Kranklei Riesling Spätlese, Karl Erbes
Už jsem o něm dozajista psal, takže fakta přeskočím (vinice Kranklei leží mezi Würzgarten a Erdener Treppchen a sousedí s Prelátem) a dává mimořádně dobře vyzrálé hrozny s vyššími kyselinami. Poté, co na konci roku víno dostalo 97 bodů na soutěži Prague Wine Trophy, jsem zbytek lahví vykoupil a příležitostně si jím oslazuju život.

Ve skleničce je nazrálá zlatožlutá barva, na nose jasné projevy botrytidy. Zralé tropické ovoce (až do ananasového kompotu nebo přezrálého ananasu, mango), zralé hrušky, med a propolis. Ovoce je tam mnohem víc, všechno hodně zralé, ale bez přezrálosti, intenzivní a pěkně vyvážené. V chuti silný nástup kyseliny, následovaný zralým ovocem (stejně jako ve vůni plus výrazněji bílé broskve). Vyšší zbytkový cukr a medovo-voskové projevy botrytidy. Díky ovocnému projevu a harmonii je to lehké a zábavné, kyselina tomu dává řád a ovoce baví. Podchlazené má sklony k uměle bonbonovému projevu, ale úplně do něj nesklouzne. A jak už jsem asi psal před rokem, krásná rovnováha mezi svěžestí a nazrálostí. Kranklei 2017 bude nejspíš výborný i za deset roků, ale mně baví právě současná podoba s balancí mezi svěžestí a zralostí. A samozřejmě nízký alkohol: 7,5% je nejlepší doporučení do léta.