Po pěti letech a třech dovozech jsem v říjnu byl znova v Palazzone. Vinařství sídli v Rocca Ripesena, na dohled od Orvieta. S Giovannim Dubinim a jeho synem Pietrem jsme přechutnali aktuální vína a přivezl jsem si krabici vzorků, které mě na místě nejvíc zajímaly. Dnes o dvou vínech z Orvieta, jednom klasickém Orvieto DOC a jednom senzačním Sangiovese IGT Umbria. Giovanni Dubini mi stručně odpřednášel historii apelace: jak vypadala vína z Orvieta před vyhášením apelace a jak apelační pravidla změnila způsoby pěstování vína. Byl to další střípek do mé oblíbené mozaiky „Výroba vína je tradiční obor s velkou setrvačností, ale rychle se mění a vyvíjí, aniž bychom si toho všimli.“
Zmíněná apelační pravidla Dubini vysvětloval na pěstování odrůdy Grechetto a celý výklad přesahuje rozsah příspěvku, takže si to schovám na nějakou veřejnou degustaci, kdy se budu moct do sytosti vypovídat. V zásadě šlo o to, že ve starých vínech bývalo Grechetta minimálně a ve vinici vládly smíšené výsadby, tedy „field blend“ nebo to, co známe z Rakouska jako Gemischter Satz. Původní apelační pevná kvóta na Grechetto znamenala nutnost nových výsadeb a přechod na výsadbu odrůd v samostatných blocích a separátní zpracování jednotlivých odrůd. Jedním z následků bylo i vytlačení malých pěstitelů, kterým nestálo za to měnit odrůdové složení, z trhu. Později se pravidla změnila a rozvolnila, dnes jsou poměry odrůd v Orvieto Classico volnější, i Dubini má v jednotlivých vínech různé poměry Grechetta. A myslím, že v naturálním Musco, kterému říká Orvieto Rustico, Grechetto úplně chybí.
Terre Vineate 2020 Orvieto Classico DOC, Palazzone
Naopak nechybí v Terre Vineate. Prozrazuje to už lahev s čirým sklem, která dává vyniknout hodně plné, výrazné slámově žluté barvě se zlatým odstínem, typickým pro Grechetto. Technicky je to Procanico 50%, Grechetto 30%, Verdello a Malvasia 20%. Lisují se celé hrozny a kvasí tři týdny v nerezových tancích s řízenou teplotou. Na nose je zralé žluté ovoce a hrozny. V chuti pěkná živá kyselina, středně plné tělo se žlutým ovocem a lehounkým dotekem koření, 13,5% alkoholu a dlouhý dojezd. V dochuti důraznější koření. Celkově jednoduché, lehce strukturované, dobře pitelné. Za mě výborné k jídlu a k nenáročnému pití, ale pozor… při degustaci ve vinařství teď Pietro Dubini přinesl Terre Vineate 2011 a bylo vynikající. Vůbec jsem nechápal, jak je to možné, protože pro mě bylo Terre Vineate vínem k rychlému vypití, nejlépe do začátku prodeje příštího ročníku. Dubini tvrdí, že za to může půda, tedy sopečné vyvřeliny (tufy), které vínu propůjčují výraznou chuť a zároveň dlouhověkost. Neumím posoudit, ale desetileté víno bylo v perfektní kondici, radost pít.
Piviere Sangiovese 2018 IGT Umbria, Palazzone
Překvapení ročníku. O Terre Vineate a dalších vínech jsem už věděl, ale Piviere jsem v předchozích letech nekupoval. Tlak toskánského Sangiovese je silný a Piviere se odlišuje. Při degustaci ve vinařství mě to hodně bavilo, především lehkostí, pitelností, krátkou extrakcí slupek a jemnými taniny. O dva týdny později doma je to stále výborné.
Piviere je ve stylizované burgundské lahvi, na etiketě je výřez z obrazu, který namaloval vinařův tchán. Středně silná rudohnědá barva s kávovým odstínem. Na nose středně intenzivní odrůdová vůně s lesními plody, červeným ovocem a jen decentními projevy sudu, v chuti suché, s perfektně vyváženou kyselinou, středně plné, červené ovoce a lehké taniny. Úplně postrádá taninovou hrubost toskánských vín, ale má jemnost a eleganci. Je to přesně na hranici, kdy můžete víno popíjet bez přemýšlení a soustředit se na něco jiného, ale nezklame ani při soustředěné degustaci. Moc se mi líbí.
Pozor, reklama: včera jsem vyhlásil nové Komunitní bedýnky. Ani jedny Vánoce bez moselských ryzlinků! Je tam vše, co potřebuje ryzlinkofil: suché ryzlinky, sladké ryzlinky, oranžový ryzlink a klasický řízný sekt z ryzlinku. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.