Ještě jednou letos zdravím z Toskánska. Na poslední chvíli mě zlákaly levné letenky do Pisy (přímý let 95 minut, zpáteční letenka 760 kaček). Když jsem k tomu našel i půjčovnu aut, která mi na šest dnů nechá Fiátka za 15 EUR celkem, bleskově jsem objednal a odjel plážovat. V přímořské Cecině je patnáct stupňů a azzurro, rajčata za 3 EURO jsou voňavá a cappuccino zdražilo na 1,5 EURO. Ostatně jsem si vždycky myslel, že vánoční úklid je barbarský zvyk nehodný jednadvacátého století. Číst dál
Asi deset roků to bylo moje bílé hauswein, víno pro všechny příležitosti, ale po červencové degustaci v Ürzigu jsem Erbesovy Alte Reben neobjednal. Tehdejší degustační poznámky nebudu zveřejňovat, protože byste si zapamatovali jen je. Kyselina a cukr byly odtržené a praly se mezi sebou, následek nedávného lahvování, a nebavilo mě to. Až v říjnu jsem si s sebou do Toskánska přibalil degustační bedýnku Erbesových ryzlinků a bylo to jako přes kopírák. Vína se až zázračně zharmonizovala, chutě se spojily a většinou naznačovaly, že ryzlinky mají před sebou ještě delší cestu a budou se dál zlepšovat. Bylo to tak nápadné, že až návodné: jestli se o tolik sladily a scelily kabinety, co potom Spätlese? Neměl jsem ani lahev Alte Reben, ale vsadil jsem na to, že z vyšších kyselin a cukrů se bude zlepšovat ještě líp a koupil několik krabic. Číst dál
Nestalo se mi to poprvé, ale letos to bylo překvapení. Objednal jsem Erbesovy moselské ryzlinky ještě z podzimního Toskánska, kde ještě prvního prosince neklesly noční teploty pod dvanáct stupňů. Doma v Čechách jsem zjistil, že sněží a mrzne a že musím dopravu o týden odložit, jestli nechci víno zchladit a najít na dně vysrážené krystalky vinného kamene. Počkal jsem si na víkendové oteplení a vykládal v úterý brzy ráno. Radostně hlásím, že jsem v úterý rozeslal všechny bedýnky mimopražským účastníkům poštou a do konce týdne rozvezu Prahu. Číst dál
Pokud jde o víno jako průmyslové odvětví, jsme ve špatných dobách. To je zároveň dobrá i špatná zpráva. Z dlouhodobého hlediska je to samozřejmě špatně, protože prodeje klesají a to se musí projevit na hospodaření výrobců. Aby bylo jasno, nedotkne se to těch nejdražších vín a jejich výrobců, protože ve špatných dobách bohatí bohatnou a prodeje luxusního zboží rostou. Dotkne se to především producentů levných vín a časem i producentů střední třídy. Nechtěl bych dnes být v kůži investora, který koupil vinařství a teď po něm chce banka splácet úvěr. A už vůbec ne v kůži vinaře, který si v kovidových časech postavil nový provoz nebo penzion, potom přišla ruská invaze na Ukrajinu a s ní pád prodeje. A banka chce splácet úvěr. Číst dál
CalaForte 2022 Vermentino IGT Toscana, Frescobaldi
Číst dál
Nedávno mi to připomněl jeden nostalgický komentář, jakože kde jsou ty (krásné) časy, kdy jsem dovážel vína Marchesi Ginori Lisci. Byly to úplné začátky mých dovozních pokusů a maličké objemy, ale jsem rád, že na to někdo ještě vzpomíná. Můj vkus se za dvanáct let posunul k lehčím vínům, ale když jsem v Toskánsku, většinou si najdu záminku zajet do Querceta a koupit si tam lahev nebo dvě. Naposledy teď v neděli. Číst dál
Den za dnem plyne Vše je jiné
zdáli nám chladná Věčnost kyne
To je jen vtip, verše florentského renesančního básníka Angiola Poliziana z roku 2009. Hodí se k cucání toskánských vín na terase domu se zapadajícím sluncem a s hukotem moře v pozadí. Číst dál
Ještě než začnu nudit fotkama z Castiglione, jedna z Isola Santa. To je malá a špatně přístupná oblast v apuánských Alpách na severu Toskánska. Musel jsem přejet horský hřeben (1000 m.n.m.) a sjet zase pár set metrů dolů, mistrovství světa ve slalomu na serpentinách. Podle střech Isola Santa vypadá na břidlici a je to schované v hlubokém kaňonu, takže teoreticky by tady mohly být první vinice ryzlinku v Toskánsku! Číst dál
Jak tady vždycky vzdychám nad červeně zbarvenou půdou ve vinicích, protože to značí výskyt kysličníků kovů a mívá to blahodárný vliv na víno, tak v okolí vinařství Rigoloccio (Maremma, Toskánsko, Itálie) se od konce devatenáctého století těžil pyrit a půda je tam hnědočervená. Je to docela nové vinařství, založené roku 2002, procházející překotnými změnami. V roce 2002 si dva kamarádi koupili 23 hektarů půdy pod Monte Calvo poblíž obce Gavorrano (provincie Grossetto, Toskánsko). Devět hektarů z toho byly vinice a oni se rozhodli vyrábět bordeauxské směsky. Pozvali si k tomu enologa Fabrizia Moltarda, který pracoval pro Marchese de‘ Frescobaldi a Angela Gaju. Až v posledních letech začali vína sami lahvovat a prodávat, v době do které spadá Covid, ruská válka proti Ukrajině a nově i palestinská válka proti Izraeli. Nic bych o tom nevěděl, kdybych v pátek večer po návratu z výletu do Castiglione della Pescaia nedostal klasický e-mail s nabídkou vzorků, jakých od Covidu chodí desítky. Obvykle zůstanou bez odpovědi, ale došlo mi, že jsem ten den jel dvakrát kolem odesilatele. Odepsal jsem, ráno jsme si zatelefonovali a odpoledne jsem tam jel na degustaci. Číst dál
V neděli vidím, že na českém Facebooku je nejpopulárnějším tématem sníh, ale pokusím se připravit sérii fotek z Toskánska. Budou to samé banality z výletu do blízkého Castagnetto Carducci. Dokonce ani nemám siluetu města vystavenou západnímu slunci, jen tuhle fotku nových domů. Číst dál
Na úvodní fotce je slavné toskánské poutní místo, Ponte del Diavolo čili Ďáblův most, dokončený asi v roce 1115. Je to hodně z ruky na severu, v provincii Lucca, takže se tam většina turistů nedostane. Legenda tvrdí, že stavitel nestíhal dokončit most v termínu a zoufal si. V noci ho navštívil ďábel a nabídl mu pomoc. Chtěl za to jen duši prvního, kdo po mostě přejde. Do rána byl most hotový a stavitel si zase zoufal. Šel se vyzpovídat místnímu faráři a ten mu poradil… a teď pozor! Turistické cedule na pravém břehu říkají, že jako první přes most poslali prase, na levém břehu zase psa. Každopádně ďábla podvedli. Ale asi je to celé blbost, protože teologové i ateisti se shodnou, že psi ani prasata duši nemají. Číst dál
Vánořní stromečky zatím v italských hypermarketech nevidím, ale jako první vlaštovka Vánoc se objevily hromady Panettone. To jsou vpodstatě italské vánočky – soudím podle toho, že v Čechách se prodávají jen na Vánoce (Kaufland). Tvarem jsou blíž bábovce, ale těsto je vánočkové a typicky obsahují spoustu rozinek a kandovaného ovoce. Na fotce je Panettone klasického rozměru (kilo za 3,90 EUR). S mandarinkovým džemem mám snídaně nejmíň na týden. (Edit: ten výborný džem ze sicilských mandarinek jsem nakonec snědl dřív než Panettone.) Číst dál