Jak jsem psal posledně, zase jsem udělal, co se dělat nemá. Otevřel jsem víno právě dovezené, čerstvě nalahvované a rozhrkané cestou z Itálie. No ale neudělejte to, když jste ho naposledy koštovali v červnu z tanku a moc se vám líbilo. Jako polehčující okolnost můžu uvést, že 1) jsem dovezl dostatečné množství (paleta) a 2) jsem se na vína těšil. Dnes stručný report z degustace čerstvě složených vín.

Rosso di Montepulciano 2015, Tenuta di Gracciano della Seta
O vinařství jsem už tady psal, je to tradiční výrobce dnes už klasického vína z klasické vinařské oblasti (Toskánsko). Prostě smysl názvu Tenuta di Gracciano je adekvátní zhruba názvu Chateau de Pommard, přinejmenším lingvisticky. Současné sklepy jsou z roku 1800, Rosso se vyrábí z hroznů Prugnolo Gentile čili klonu odrůdy Sangiovese, ze kterého se vyrábí i o chlup proslulejší Brunello di Montalcino. V případě Vino Nobile s malými přídavky odrůd Canaiolo a Merlot. Rosso je chudší sestra Vino Nobile di Montepulciano, chudší v tom smyslu, že se na ni používají horší hrozny, které se nehodí pro Vino Nobile. To znamená buď ty méně vyzrálé nebo z mladých vinic (jako opak od všudypřítomných starých vinic). Popravdě prvním důvodem, který mě vyburcoval k cestě do 1200 kilometrů vzdáleného Gracciana bylo, že jejich tři vína (Rosso, Nobile a Riserva) měly kompaktní kvalitu. Přeloženo do češtiny, dobrou Riservu má kdekdo a pil jsem i lepší single-vineyard Vino Nobile. Ale Nobile z Gracciana je prostě klasika a Rosso z Gracciana, do kterého jinde často odkládají jen ne dost dobré hrozny, se kvalitou blíží standardu pro Nobile. A to všechno za (zatím) velmi konkurenční ceny. Ceny mě sice během našeho letošního jednání zmátly několika změnami, ale nakonec to dobře dopadlo. Kdybych provozoval restauraci a chtěl mít dobré základní červené jako Vino de la Casa, šel bych do Rossa z Gracciana. Proč místo toho v Čechách tak frčí supermarketové Španělsko nebo Itálie, na to by nepřišel ani Jung po lobotomii provozního restaurace. Rád bych o tom napsal víc, ale občas musím s dětma zajít do restaurace a to by už potom nešlo.

Základní Rosso 2015 jsem otvíral hned po vyložení palety a podle očekávání to byla prohra. Neurčitě definované a mlhavě nebo špatně zaměřené, přinejlepším :-) Vyšší koncentrace a hodně ovoce, ale taky umělohmotová aromata a tak. Druhý den ráno se víno vyladilo, zharmonizovalo, nevítané odbočky chuti zmizely. Všechno bylo v pořádku, dejte mu čas nebo karafu, i když je to jen základní Sangiovese z nerezového tanku! Minimálně týden, ale i dva měsíce. Rosso 2014 už v chuti odchází, Rosso 2015 bude (možná) v plné síle na Vánoce. Teď má pěknou hlubokou rudočernou barvu, na nose červené ovoce a lesní plody, slušně intenzivní a plné s takovým uzeným štychem. V chuti začíná svěží kyselinou nesenou lesními plody, v těle je hodně ovocné, plné a koncentrované, ale ne extraktivní v tom smyslu, jak Sangiovese bývá. Třísloviny jsou cítit jen jemně, víno je teplé (alkohol 13,5%), dobře pitelné. Podle mě je to jako dělané k jídlu, plností a ovocností se blíží k Vino Nobile, ale strukturou a komplexností ho nedosahuje. Vyhrává plností, ročník 2015 nás asi ještě (v dobrém smyslu) překvapí.

Maramai 2010, Rosso di Toscana IGT, Tenuta di Gracciano della Seta
Klasická a mnohokrát slýchaná italská pohádka o Popelce (IGT), která překoná urozenou sestřičku. Maramai je čistý toskánský Merlot, který má smůlu, protože v apelaci (denominaci) Montepulciano není Merlot povolený. Nebo je, ale jen jako marginální příměs do ušlechtilých vín jako je Rosso di Montepulciano nebo Vino Nobile. Když se vinař rozhodne udělat sólo Merlot, musí ho deklasifikovat na IGT. Že to vadí? Nevadí, protože to právě dodává popisům vína barevnost a plastičnost, zajímavost. Nutí to vinaře vyprávět příběhy a vysvětlovat (ospravedlňovat) některá rozhodnutí. Maramai je zatříděný o stupeň níž než předchozí Rosso 2015, ale kvalitou je o třídu výš. Jeho příběh ukáže, proč to tak je a dokonce i to, že to má dobrý důvod.

Toskánsko je domácí kraj odrůdy Sangiovese. Sangiovese se pěstuje skoro v celé Itálii, ale v Toskánsku z něj vznikají tři nejvýznamnější vína (Brunello, Chianti Classico a Vino Nobile) a tady se s ním taky lidi (konzumenti) nejvíc identifikují. Zažil jsem to při první cestě v roce 2003 v malé garážové degustaci a pochopil jsem rozdíl mezi Moravou a světem. Konzumenti v Evropě to mají jednodušší, vždycky vědí, kterou odrůdu si mají vybrat.

V Montepulcianu se Merlot pěstuje teprve krátce (v porovnání se Sangiovese) a jak už jsem napsal výš, hlavně jako příměs do klasických vín. Už z odrůdových charakteristik je zřejmé, že Merlot odlehčuje a zjemňuje Sangiovese, vyhlášené kyselinou a tříslovinami. Dvacetileté vinice Merlotu v Graccianu taky dávají hlavně hrozny ke zjemnění (zředění) některých vlastností Sangiovese, ale když chce vinař vybrat nejlepší a nejvyzrálejší hrozny Merlotu a udělat z nich jednoodrůdové víno, musí ho deklasifikovat na IGT. Merlot je mezinárodní odrůda, Sangiovese je autochtonní, místní, lokální odrůda. Ty mají v Itálii přednost v jízdě.

V reklamních agenturách se učí dávná americká moudrost: nikdy nesmíš tisknout v negativních barvách. Maramai tím dává najevo, že je všechno naruby. Celý sortiment vín z Gracciana má noblesní etikety, vyvedené jen ve dvou fontech písma, kvůli kterým je ode mě kupují firmy jako novoroční reklamní dárky :-) Maramai má stejné bílé fonty na černém podkladu, je to negativ klasických vín z Gracciana. Je to Merlot, který je jinak určený jako příměs do klasických vín, ale tady stojí sám o sobě a tradiční vína trumfne. Nebo s nimi aspoň soupeří. A Maramai to ustojí.

Tak především vzhled. Barva je až dohněda, zemitá rudá, nápadně vyzrálá. Ročník 2010. Ve vůni svěží čerstvé ovoce, zbytky včerejšího polyetylénového aromatu (to fakt bude lepší za rok nebo za dva), pečená paprika a jemné koření. V chuti pěkná kyselina, včerejší charakteristika (třešně a kafe) se zdá příliš jednoduchá. Třešňová kyselina, plnost červeného ovoce, dlouhý závěr nesený pepřovým středomořským kořením. Jemnost, lehce taninový závěr, stále dost výrazný vliv barikového sudu. Za mě je to Vino Nobile Riserva opatrně připravené (v barikovém sudě) z Merlotu. Takové sci-fi, jak by to dopadlo, kdyby se Vino Nobile dělalo z Merlotu. Je to výborné, ale Sangiovese ničím nenahradíš!