Druhý díl samožerského ohlížení se za uplynulým rokem, tentokrát za dvanácti víny. Na rozdíl od pondělního vzpomínání na události se na to těším. Vína byla výborná a sám dopředu nevím, která země původu nakonec dodá nejvíc vín. Stejně jako v roce 2015 jsem úplně vynechal Moravu. V červenci jsem si udělal radost a zatáhl dceru na Horňácké slavnosti, ale domů jsem přivezl vína z rakouského Poysdorfu. Pokud jde o moravská vína, mohl bych beze změny zkopírovat odstavec z loňského Ohlížení, tohle už není můj boj a víc to nechci komentovat.  

Přesto z lednových vín vyberu jedno vyrostlé na Moravě. Müller Thurgau 2013 kabinet a kdyby podobně vypadala typická Morava, jistě bych přejel D1 víckrát než jednou za rok.  Výrobce Karel Koždoň z Křepic se vínem neživí, tíhne k autentickým až naturálním vínům, ale postrádá ideologickou zarputilost nezbytnou k tomu, aby se do současných trendů a uskupení začlenil. Jeho vína jsou o to poctivější a důvěryhodnější, že si raději všechny postupy vyzkouší, než aby už dopředu věděl, jak se to dělá správně. Před lety jsem vyskakoval nadšením z jeho mladého Vavřince, millerka, která chutná „jako byste v tanku s vínem nechali starou mosaznou kliku“ to jen potvrdila. Neškodilo by, kdybys jel kolem časteji.

V únoru se rozevřel roh hojnosti: Sassicaia 2004, Chambertin od mého oblíbence Michala Guillarda, taky bouračka v autě a zlomená ruka :-) Ale víno měsíce února pro mě byl Pinot Bourgogne Hautes Cotes de Beaune 2013 od Marka Boutheneta z Maranges. Zatímco ostatní bedýnková vína od Boutheneta by měla stále ještě čekat na otevření, základní Hautes Cotes bylo vynikající už v sudu i v lahvi. Rovnou připravené k pití a kvalitou jasně překračující základní regionální apelaci. Ve sklepě suším poslední lahev čtrnáctky a jestli se dostanu k Bouthenetům včas, tak jich letos koupím mnohem víc.

Březen je jasný, Stefan Erbes mi poslal vzorky z prvního lahvování pravokořenných moselských ryzlinků. Hned jsem z nich sestavil bedýnku a tehdy v březnu byl nejnápadnější kabinet 2015 z Erdener Treppchen. Stefan pyšně přivezl už v lednu sudové vzorky, které jsme ochutnávali na Galadegustaci PWT i na degustační večeři v Argumentu (letos bude 1. února – už mám potvrzený termín, ale ještě ne cenu, vydržte!). Na konci roku 2016 už dozrála i další vína, ale v březnu kraloval plnotučný, ovocný kabinet z Erdenu. Mimochodem je stále výborný a díky vysoké kyselině vhodný pro delší archivaci.

Když to mám brát poctivě, tak nejzajímavějsší víno měsíce dubna bylo Trebbiano d’Abruzzo 2013 Marina Cvetic od Maschiarelli. Měl jsem jen degustační vzorek na ochutnávce v pražském Hiltonu, a v dřívějších přehledech jsem si dával podmínku celé lahve, ale tady je omyl vyloučen. Trebbiano je naprosto vyjímečné, kryomacerace hroznů, kvašení v nových barikových sudech a šestnáctiměsíční vyzrávání na kvasničních kalech. Suché, minerální, dubové, s dobrou kyselinou a ovocem, ambiciozní a elegantní víno v burgundském stylu, ale působící naprosto přirozeně. Paráda a jasná evropská první liga.

V květnu jsem přivezl vína z Alsaska, vsadil jsem na nový ročník 2015 a pár vyjímečných Grand Cru vín. Zpočátku jsem ujížděl na ryzlinku 2015 z Rosackeru a barikovaném Pinotu Noir 8 (už přichází do formy), ale s odstupem času vidím úplně jiného favorita. Nejlepší byl Gewurztraminer Vieilles Vignes 2015, čajový, jemný, naleželý tramín. Syslil jsem si poslední lahve na soutěž, ale v prosinci jsem se ulakomil a rozhodl se, že Tramíny vypiju sám.

Červen je jasně daný krátkou cestou do Itálie a orvietskou bedýnkou. Mám v ní tři favority: Greccheto, Viognier (s roztomilou historkou o obelhaném komisaři) a Campo del Guardiano. Je to nerozhodné, ale při psaní jsem vypil lahev Campo a bavilo mě ještě víc než v červnu v Palazzone. Kdepak by mě dříve napadlo, že najdu v Itálii denominaci s devadesáti procenty produkce bílých vín a dokonce směsek! Pro pořádek je to Procanico, Grechetto, Verdello, Malvasia a Drupeggio, víno s dlouhým ležením na kvasnicích v nerezovém tanku, krásně kořeněný závěr… a dál nevím, jak ho vychválit. Je úplně obyčejné a báječně pitelné :-) Vinař Giovanni Dubini si teď dává prázdniny na kole v Indii, tak děkuju, přeju hodně štěstí a těším se na nový ročník!

V červenci jsem dopíjel lahve z italské cesty, poysdorfské Veltlíny nakoupené při výletu na Moravu a moselské ryzlinky, přivezené z krátké cesty do Němec. Veselá vzpomínka aneb pomůcka při orientaci v nových vínech ročníku 2015. Stefan Erbes nás v Urzigu pozval na grilovačku na terase nad Moselou, byla tam jeho přítelkyně s dítětem, jeho rodiče i moje dcera. Seděl jsem vedle starého pana Karla Erbese a na stole byl kompletní ročník 2015. Podával jsem mu lahve a občas doléval sklenici, takže jsem měl přehled, která vína má nejraději :-) docela jsme se shodli, ale rád jsem si nechal poradit… protože ta vína byla tehdy ještě hodně mladá, dám v červenci přednost Vernaccie di San Gimignano 2015 od neznámého třináctihektarového vinařství Podere Canneta. Myslím, že jsem v minulosti měl po lahvi Vernaccie i jejich červených vín a láká mě tuhle Vernacciu v příštím ročníku přivézt. Svěží, strohá s výraznou kyselinou, citrusová a jablíčková, a myslím, že taky s malou příměsí Sauvignonu. Jednoduché víno, ale typické pro San Gimi. Na tohle asi žádné zlaté medaile nenalepíte, ale v ročníku 2015 to bylo perfektně udělané jednoduché víno do letních veder, trochu Popelka, ale malý poklad. Kdyby to vyšlo letos, mohla by z toho být pěkná a levná toskánská bedýnka :-)

Když prohlížím srpnové zápisky, nenacházím nic nového, ale za to dvě velká Beaujolais. O Javernieres vinařství Louis-Claude Desvignes jsem psal mnohokrát, tentokrát přezíravost jednoho snoba dala téma ke stručnému zápisku tady. V srpnu (a znova v září s návštěvou) jsem otvíral Janinovo Clos du Tremblay 2014, další velké víno. Javernieres jsou divočina a pestrost, Clos du Tremblay je mnohem klidnější a harmoničtější. Víno postavené na unikátní dvouhektarové vinici s osmdesátiletou výsadbou (Gamay) a školené pouze v betonovém tanku. Příjemný ovocný projev, herbální tóny a velká komplexita. Strukturované a noblesní, nepodobné ničemu, co zatím znám. Už jsem objednal nové beaujolaiské bedýnky a překvapilo mě, že Janinovo Clos du Tremblay 2015 nikdo nechtěl. Přesto jsem krabici vzal pro sebe.

Zářijová volba nikoho nepřekvapí, je to Vino Nobile di Montepulciano Riserva 2012 z vinařství Tenuta di Gracciano della Seta. Když jsem ho koštoval v červnu ve vinařství, nebylo ještě v prodeji, že prý až před Vánoci. Tak jsem řekl, že si na něj počkám, že bez Riservy nákup neudělám. Na konci srpna mi Julio napsal, že mi ji v září uvolní. V toskánských bedýnkách 2015 jsem měl Riservu 2010, byla výborná, ale dvanáctka je ještě o kus dál. Elegancí, noblesou, lehkostí, harmonií. Ukázka toho nejlepšího Sangiovese. Doufám, že se mi podaří ji přivézt ještě jednou na začátku roku.

V říjnu mažu zpátky do Francie. Od první cesty do Burgundska v roce 2005 mám rád šardonky z Montagny, od roku 2006 i Jean-Pierra Bertheneta. Když jsem si připravoval degustaci pražskou Berthenetových vín, musel jsem si pojmenovat, co je na nich nejlepší. Došel jsem k tomu, že to je čistota. Většinu vín dělají Berthenetovi v nerezu, ale i barikovaná vína jsou jednodušší a čistší než typické bariky z Cote d’Or. Ale i zkoumání rozdílů mezi jejich nerezovými Premier Cru mě baví. Za říjen asi Montagny Premier Cru Mont Cuchot 2014, nejplnější a taky nejrychleji připravené k pití z loňských burgundských bedýnek.

V listopadu je to jasné, Marsala. Unikátní fortifikované víno, které vyrábí sotva dvacítka vinařství v sicilském okresu Trapani. Podrobně jsem předegustoval produkci jen dvou z nich, Cantine Arini dokonce v červnu 2015 na Sicílii s oběma majiteli. Teď jsem si nalil malou skleničku už měsíc otevřené Marsaly Superiore Ambra Dolce, aby se mi to líp psalo, a musím říct, že je mnohem lepší než před týdnem nebo před třemi týdny. Rozumím tomu, že to někoho nemusí bavit, aroma fíků, sušených švestek, kávy, vysoký zbytkový cukr a 18% alkoholu nepotkáváme moc často (bohužel). Největší bomba pro mě bylo Stravecchio del Baglio Arini aneb extra staré víno z tvrze Arini. Paradoxně to ani není Marsala, protože chybí přídavek destilátu. Noblesní oxidativně připravené víno (Stravecchio v názvu garantuje deset let v sudech!), přesto živé a svěží. Ušlechtilost sama a zároveň ukázka, že oxidativní postupy nemusí vínu uškodit (zvlášť když jsou vyvážené trochou reduktivní technologie).

V prosinci jsem už jen přechutnával dříve dovezená vína, žádná zásadní novinka se neobjevila. Protože jsem se většinu měsíců vyhýbal nominaci moselských ryzlinků ročníku 2015 s tím, že byly příliš mladé, vynahradím si to teď. V listopadu a prosinci se Erbesovy ryzlinky zharmonizovaly a vyzrály. Od března jsem propagoval vraždění neviňátek čili otvírání mladých ryzlinků, ale teprve na konci roku to začala být velká radost. Mohl bych vybrat rovnou pět nebo šest vín, moselský ročník 2015 bude velký a bude se na něj vzpomínat. Vyberu víno, které dostalo 91 bodů na ryzlinkovém kole Prague Wine Trophy a ze všech nominovaných vín ročníku 2015 se umístilo nejvýš, 2015 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese Alte Reben feinherb. Teď je vynikající a odhaduju, že bude výborné ještě nějakých šest roků.

Překvapení se nekoná, bilance je jednoduchá. Jednou Morava, dvakrát Mosela, čtyřikrát Francie (Beaujolais, Alsasko a dvakrát Burgundsko). And Oscar goes to… Italy! Pětkrát Itálie. Dalo by se s tím víc čarovat. Zpochybnit, jestli sicilská Marsala patří mezi italská vína nebo místo jednoduché Vernaccie dát další moselský ryzlink (letos by se jich našlo!), a pořadí by se změnilo. Minule jsem tady psal, že rok 2016 nestál za nic, ale pokud jde o vína, měl jsem velké štěstí a celková úroveň byla vynikající. Nechci se rouhat (do výběru se mi nevešla moje oblíbená Sassicaia), ale je to můj soukromý výběr toho nejzajímavějšího, nikoli nejlepšího. Kéž by byl rok 2016 podobně úrodný! Na které ze všech loňských vín budete vzpomínat vy? (a nemám na mysli jen vína z Komunitních bedýnek, ale cokoli, co se vám výrazně zapsalo do paměti.)

P.S. Děkuju všem kdo dočetli až do konce a slibuju, že zbytek ledna budu psát jen krátké články :-)