Dlouho jsem se internetovým diskuzím o spotřební dani (SPD) z tichých vín vyhýbal. Ve středu jsem po několikadenní abstinenci otevřel lahev vína a několikrát okomentoval na Facebooku. Důsledkem byla parádní deprese a zklamání. Přesto, když už patnáct let píšu o víně, neměl bych to na blogu jen tak přejít. Předem varuju, že nechci vyvolat žádnou plamennou diskuzi. Vycházím z konzervativního přesvědčení, že stát má do života občanů zasahovat minimálně, a to především pokud jde o daně. Pro každého lidovce nebo konzervativce (kromě ODS se ke konzervatismu teď nově hlásí i Babiš!) by mělo být snazší provést seppuku než zavést novou daň. Začnu odlehčeně, písničkou, kterou Bob Dylan věnoval malovýrobcům whiskey v Kentucky. Povšimněte si úvodu, ve kterém levicová aktivistka Joan Baez vykládá zkratku IRS jako Infernal Revenue Servis a zejména verše „we ain’t pay no income tax since 1792.“

Z mého pohledu je celá věc ztracená už od zavedení spotřební daně pro malé pivovary. Tehdy to vinaři spíš podpořili, přestože každému trochu soudnému mysliteli muselo být jasné, že další na řadě budou oni. Ve skutečnosti teď bylo nejsilnějším argumentem pro SPD z tichých vín, že „malé pivovary to mají taky, tak proč ne vinaři.“ Asi jako když mouše trháte nožičky a říkáte si, už jsem jí utrhl tři, tak proč ne čtvrtou? Abych se od zavádějících přirovnání vrátil k věci, voliči podporující spotřební daně si neuvědomují, že jde o jejich peněženky a uvažují o tom jako o zdanění výrobců. To je ovšem neblahý důsledek nepřímých daní, ještě se k tomu vrátím.

Argumenty proti spotřební dani na víno rozdělím do dvou skupin: zásadní a praktické. Zásadní argumenty jsou dva a jeden jsem tady už zmínil. Daně jsou v zásadě zlo a nepřímé daně tuplovaně, protože zamlžují podstatu věci. Druhý zásadní argument je něco, čemu se budou pragmatici posmívat, ale zmínit ho musím. Víno má mezi ostatními alkoholickými nápoji významně jiné společenské postavení. Konzumaci vína veřejné mínění toleruje mnohem víc, než konzumaci piva a destilátů. Nemůže za to snobismus, ale zapomenutá historie. Víno za své postavení vděčí křesťanství a především církvi. Už dva tisíce let je vrcholem křesťanské mše mystický zázrak, kdy kněz nechá Boha proměnit víno v Kristovu krev. Když v roce 1420 pražští rebelové sepisovali Čtyři pražské artikuly, přijímání podobojí bylo pro ně na druhém místě (kdo to nezná ze školy, ať si to vygůgluje). Kvůli tomu se vedly husitské války. Námitky, že je jiná doba a Češi jsou ateisté, nejsou namístě: většina Čechů sice nechodí do kostela a s křesťanstvím je pojí vzpomínky na Boží muka v polích, jejichž význam zapomněli, a tolerance k vínu. I po osmdesáti letech ateistické výchovy máme křesťanství v sobě. Odstřižením se od křesťanské kultury a zvyšováním daní blahobyt nevybudujeme. Za mě je tedy nulové DPH na knihy i nulová SPD na víno v pořádku.

A teď praktické důvody pro zrušení SPD. Nepřímé daně jako DPH nebo SPD mají tu vlastnost, že je stát sice rád zavádí, ale neumí je vybírat. Ukázkový babylon je DPH, ale SPD je na tom ještě hůř. Zoufalci v diskuzích opakují dokola „malé pivovary to přežily, tak to nepoloží ani vinaře,“ ale to je dokonalá ilustrace nepochopení problému. Spotřební daň (ve výši 17,55 Kč plus DPH, protože ze spotřební daně se platí i DPH :-) takže 21,24 Kč) nejenže zaplatí spotřebitelé, ale ještě si k tomu připlatí náklady na výběr daně, které si vinař naúčtuje. Protože výběr daně není levný a stát ukládá pod velkými sankcemi povinnost vybírat daně vinařům. Současný stav je takový, že například moselský vinař Stefan Erbes s produkcí 40 až 50 tisíc lahví ročně zaměstnává na zkrácený úvazek jednoho pracovníka. Ten chodí do vinařství třikrát týdně a je to jediný člověk, který umí a smí vykazovat SPD se všemi náležitostmi Celnímu úřadu. Nejspíš k tomu ještě vystavuje faktury a má další povinnosti, ale hlavní role toho člověka je komunikace s celníky. Za celní přestupky jsou velké postihy a je výhodné mít celou agendu SPD bez chyb. Takže si domyslíte, že cenu vína navýší o náklady na jednoho pracovníka (plus sociální a zdravotní pojištění, telefon, počítač, kancelář…), a protože jde o nákladovou položku, tak ji jen odhadne a vynásobí nějakým podnikatelským koeficientem. V našich podmínkách si to můžete zkusit odhadnout sami: mzdové náklady cca 500 tisíc ročně, vedlejší náklady dalších 100 až 200 tisíc, pro roční kalkulaci nákladů do ceny počítejte raději rovný milion.

To se samozřejmě může a nemusí promítnout do ceny vína. Jestli jste velká fabrika, která ročně vyrobí 5 milionů lahví, tak se to na ceně nejspíš neprojeví (20 haléřů + 21,24 SPD). Jestli jste malý vinařs výrobou 40 tisíc lahví ročně, zdražíte jednu lahev o 25 Kč + DPH (plus SPD 21,24 Kč). Při výrobě do 20 tisíc lahví je cenový rozdíl katastrofální. Není nad rovnou daň, kterou stát vybere 17,55 Kč z každé lahve!

Nevím, jak to řeší domácí vinaři, ale přepínat mezi řešením vinice a spotřební daně může vést k problémům. Jako mikrodovozce vína mám už asi 12 roků registraci ke spotřební dani a každoměsíční kolečko výkazů provádím taky. Prodávám maličké počty, takže s Celní správou jednám sám. Dodnes nerozumím všem zákonným pojmům jako je celní sklad, režim volného oběhu zboží a číselné nomenklatury vín, prostě jen opisuju kódy z předchozích daňových přiznání a doufám, že to zase dobře dopadne. Perlovka už není co bývala, ale opravdové vzrušení můžete zažít každý rok, když s přiznáním daně z příjmu musíte Celní správě dokladovat, že jste perspektivní podnik a nemusí vám odebrat registraci k SPD. To zahrnuje kromě podkladů zaslaných Finančnímu úřadu (celníci by si je mohli vyžádat od FÚ sami, ale to nechtějí) i potvrzení o bezdlužnosti od všech zdravotních pojišťoven a Správy sociálního pojištění. Vypadá to směšně, ale to ještě není všechno. Všechna potvrzení musí být nejen za firmu, ale i za všechny statutární zástupce zapsané v Obchodním rejstříku. Tohle dát dohromady k jednomu datu a přeposlat celníkům, to je velký zážitek. (Celou akci a její každoroční opakování vymyslel ušatý kombajnér Šlachta, když se zašil jako náměstek na Celní správě. Teď už je pryč, ale státní úřad takovou věc nikdy nezruší, protože to úřady nikdy nedělají.)

Normálně bych to nepsal, protože pro ekonomy ani příznivce vyšších daní to není žádný argument, ale na wine-blogu se snad takový argument snese: vážně někdo z konzumentů vína chce, aby si jeho vinař celý duben dopisoval se všemi zdravotními pojišťovnami a Celní správou?

A na závěr to nejlepší: celý ten systém už je zavedený a funguje. To, co jsem nahoře psal o jednom pracovníkovi, který vede komunikaci se správcem Spotřební daně, všechny povinnosti s náklady už mnoho let běží, na náklady spotřebitelů. Pouze se na konci vybírá nulová SPD a čeká se jen na to, až se stát rozhodne zvýšit SPD z nuly na 23,40 Kč za litr tichého vína. Celní správa to dostala do vínku jako náhradní činnost při zrušení celnic na hranicích (se vstupem ČR do Schengenu), aby nemusela propouštět úředníky. Jediné rozumné doporučení, které mám, je to celé zrušit. Malým vinařů se významně zjednoduší život a dokonce by mohlo zlevnit víno. Soukromě bych byl i pro zrušení SPD u piva – to papírování nepřeju ani nadšencům, co v okolních vesnicích v garážích a stodolách vaří pivo.

Perlička na závěr. V nedělním komentáři na Seznamu „Vinaři prohráli. Zrušení daňové uznatelnosti tichých vín zabolí víc než spotřební daň“ píše neznámý autor, že výsledek je prohrou domácích vinařů, protože zrušením daňové uznatelnosti vína přijdou o mnohem větší příjmy. To je jen další ukázka, jak komplikovaná je problematika vína (a neprůhledná realita nepřímých daní). Vinaři o nic nepřijdou, protože domácí výroba vína pokrývá jen asi 35% domácí spotřeby, zbytek je dovoz. Domácí vinaři prodají víno i bez pomoci daňové uznatelnosti vína. Budou muset najít jiné zákazníky a prodávat jinak, takže je to zpočátku bude něco stát, ale nakonec víno prodají. O peníze přijdou obchodníci. Jediná dobrá věc na tom je, že ještě před zrušením daňové uznatelnosti vína jako firemního výdaje letos firmy utratí zvýšené částky za víno. Dokud se to dá zahrnout do účetnictví, nakupujte. (Stát o nic nepřijde, vezme si to na dani z příjmu a DPH.)

Můžete začít novou Skleničkovou bedýnkou s toskánskými víny z Gracciana. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.