Herecké přísloví o tom, že není malých rolí se dá použít i o víně. Na jedné straně ujíždím na vyhraněných lokálních odrůdách, pevně svázaných s jedním výrazným regionem. Vernaccia di San Gimignano to má už v názvu, Pecorino naopak jménem klame :o) Na druhé straně naprosto chápu opovržení Roberta Parkera vůči malým odrůdám (když mezi ně zahrnul i Frankovku, bral jsem to jako nechtěnou propagaci odrůdy a střední Evropy vůbec) a skláním se před velikány, Chardonnay, Sauvignonem a ryzlinkem.
Jasně že na velké víno je lepší Pinot Noir z Vosne-Romanée nebo Riesling z Mosely, podobně jako prvotřídní světovou operu budete snáz inscenovat v Miláně nebo v New Yorku než v Jizerkách. Jenže to už se dostávám k prazákladním otázkám: zajímá konzumenta to nejlepší možné víno asi jako vítěz olympijského závodu v hodu oštěpem, nebo ho víc zajímá víno, které nejlíp zrcadlí region, ze kterého pochází? Je to soutěž konceptů nebo závod o to, kdo výš, kdo lépe, kdo rychleji?
Nejpravděpodobnější řešení je, že jsou dva druhy konzumentů (nebo ještě víc), a jedny zajímá jen to nejlepší (hledání toho nejlepšího ve víně je samo o sobě zábavný koncept) a druhé zajímají vína spjatá se svým původem. (Věřím, že ta nejlepší vína jsou nakonec vždycky terroirová, ale to už je jiné téma.) To neměla být omluva za to, že se dnes budu zabývat vínem obyčejným a málo významným. Přesně naopak, budu se zabývat zábavným vínem a zajímavou odrůdou, na které se zmíněné trendy dají dobře ilustrovat.
Neuburger čili neuburské je odrůda, která se vyskytuje prakticky jen v našem (středoevropském) regionu. Na Moravě je dnes myslím vysazená na 1-2% plochy a pomalu jí ubývá. Důvodem je asi hlavně to, že je to odrůda náročná na péči, málo odolná mrazům a houbovým chorobám a náchylná ke sprchávání. Výnosy jsou malé a nejisté a tak ji často vinaři nahrazují jinými, spolehlivějšími (a taky populárnějšími, Pálavu nemůžete trumfnout).
Neuburger 2013, Weinbau Heger, Poysdorf
Víno jsem koupil v poysdorfském Weinmarktu čistě ze zvědavosti: Weinbau Heger je malé, šestihektarové vinařství, o kterém jsem nic dalšího nevěděl a víno je jakostka, takže se dalo předpokládat, že (si) ji vinař dělá spíš z fandovství, protože jinak se v Poysdorfu prodávají hlavně veltlíny, ryzlinky a zweigly.
Klasická bordeauxská láhev a šroubovací uzávěr, hodně jednoduchá a nenápaditá etiketa. Rozveselila mě už jiskrná světle žlutá citronová barva. Ve vůni citrusy, tráva a svěží tóny nevyzrálých meruněk a broskví. V chuti pěkná kyselina, travnatost, žluté ovoce. Slušně plné se svíravým závěrem. Křupavé, svěží, šťavnaté, s maličkým zbytkovým cukrem pro zakulacení chuti a docela dlouhé. Nic zásadního, jen svěží ovocné víno z nerezu, ve vůni a v chuti trochu podobné Sauvignonu (ale ne přehnaně), s typickým kořenitým závěrem. Zábavné a s 13% alkoholu příjemné pití. V Poysdorfu za 7 EUR (195 Kč), veliká letní radost a měl jsem jich koupit rovnou karton.