Všechno nejlepší do třetího kovidového roku! Před rokem jsem si tady přál, abychom se za rok bez ohledu na Covid sešli všichni a zakončil jsem to písničkou Commandera Codyho Wine Do Yer Stuff. Asi to nebyl Covid, ale Commander Cody alias George Frayne odešel v září. Neznal jsem ho jinak než z desek a youtube, ale padlo to na mě a brečel jsem celý večer. Tentokrát raději nebudu nikoho jmenovat a napíšu jen šťastný rok všem. Snad tím nepřivolám žádnou zkázu na Zemi… I hope you’re happy!

Na konci roku jsem se úplně styděl odpovídat na banální „Jak se máš?“ Měl jsem se skvěle. Po několikaleté pauze jsem byl v červnu tři týdny v Itálii. Vzal jsem to striktně pracovně, návštěvy vinařství každý den, ale červnové počasí a Toskánsko vykonaly svoje. Potom jsem třetího října zjistil, že v mém oblíbeném toskánském letovisku je kousek od moře k pronájmu nový dům za směšnou cenu, všeho jsem nechal a odjel tam. Dalších 28 dní blankytně modré oblohy a koupání ve studeném moři. Kromě vzpomínek na spousty neturistických pamětihodností jsem přivezl ze San Gimignana Vernaccii a Pinot Nero od vinařství Panizzi, které se mi skvěle osvěčily o vánočních svátcích. Na Silvestra jsem otvíral Iris od Mazzoniho, piemontské Erbaluce, deklarované jen jako stolní a neročníkové. Bylo to natruc příležitosti (piju spoustu dobrých vín skoro denně, tak nebudu na Silvestra otvírat něco velkého), ale Iris se odměnil a moc mě bavil.

Panizzi i Mazzoniho bych rád dovážel i v budoucnosti, čímž se opatrně dostávám k výhledům na rok 2022. Budoucnost je nejasná jako dopravní situace na křižovatce pro řidiče s týden starým řidičákem a čerstvou kocovinou. Doma vystartovala inflace a ČNB ji bleskově začala krotit. Kurz EURO se krátce přiblížil k 25 Kč, což je úroveň z filmů pro pamětníky. To jistě zlevní dovozy vína (rozhodně v porovnání s kurzem 27 kaček), ale inflace bohužel roste i za hranicemi. V prosinci jsem dostal e-mailem několik ceníků, ze kterých vyplývalo odhadem pětiprocentní zvýšení cen vín v Itálii, ve Francii je už deset let pětiprocentní růst úplně běžný. Vinaři si stěžují na rostoucí ceny energií (a nafty), ale ty rostou i pro konzumenty a na víně se šetří snáz než na elektřině. Zatím to vypadá ze všeho nejvíc jako chaos.

Covid má zřejmě na svědomí i brutální propad cen letenek. V lednu si můžete zaletět do italské Apulie za 520 kaček (ano, zpáteční letenka), deset dní v apartmánu s výhledem na moře najdete už za 270 EURO. S rychle rostoucími počty kovidových nakažených však není jisté, jestli a jak se budete za deset dní moct vrátit. Budoucnost je nepřehledná, nese příležitosti i hrozby. Naštěstí ještě máme Netflix a víno. Až nás omrzí seriály, zůstane nám víno.

Po Novém roce jsem konečně otevřel magnum Vino Nobile di Montepulciano 2018 z Gracciana. Dobře vím, že všelijaké deprese a krize přichází právě o Vánocích, tak jsem se snažil dodržovat životosprávu. Přesto mě velký formát už dlouho láká, několik magnumek z Gracciana mě přesvědčilo, že se ve dvojnásobné lahvi víno vyvíjí jinak a v zásadě líp, než v klasické tříčtvrtce. Můj první dojem byl, že z velké lahve se víno víc podobá stavu v sudu, před lahvováním. Asi je to významnější u velkých vín jako je Vino Nobile Riserva, ale po šesti letech zkušeností s dovozem vín z Gracciana jsem se utvrdil v tom, že ze tří kvalitativních tříd je pro mě soukromě nejlepší Vino Nobile čili střed. Riserva mívá zpočátku hodně bariku a vysokou koncentraci, příliš přitahuje pozornost a nutí konzumenta k obdivování. Vino Nobile má koncentrace (pro mě soukromě) tak akorát – dá se ještě pít bez toho, abych se pokoušel každý doušek znova analyzovat a pochopit, ale přitom nabízí bohatou škálu aromat a chutí i pro znalce Toskánska.

Tmavší, hluboká rubínově červená barva s kávovým odstínem, výrazné mosty na stěně sklenky. První dojem na nose byl mořský vzduch, slaný mořský vánek. Po rozmíchání jsou to hlavně čistá ovocná aromata, lesní ovoce, ostružiny, piniový les, káva a trochu středomořského koření. V chuti pěkná kyselina, zase slaný tón jako od moře, velmi čisté a delikátní lesní ovoce, kafe, jehličnatý les, lékořice. 14% alkoholu a přesně jak jsem psal v předchozím odstavci – vyšší, ale nepřehnaná koncentrace, zábavná pitelnost, pohoda.

Závěrem trocha zprostředkovaného poznání: vědci analyzovali DNA 204 odrůd révy vinné a došli k závěru, že všechny odrůdy pochází z jediné révy, původně pěstované v západní Asii. Článek je tady. Jako laik nerozumím většině článku, ale z abstraktu se zdá vyplývat, že (bez  ohledu na to, že i u nás můžeme najít divokou lesní révu) všechny současné odrůdy (včetně těch globálně pěstovaných) pochází z jedné rostliny, vypěstované kdysi kdesi na Kavkazu. Čili na začátku řekl Bůh: budiž réva!

O svátcích jsem zkoušel slepé košty (blind tasting), kvízy na Wine Spectatoru s velmi rozpornými výsledky. Některé kvízy jsem uhodl za 4/4, ale ještě častěji za 0/4 (žádná správná ze čtyř odpovědí). Jasně že kyselina, tenké tělo a bílý pepř ukazují na Gruner Veltliner, ale červená vína jsem obecně nedával. U Wine Spectatoru se můžu vymlouvat na svou jen velmi přibližnou angličtinu, ale stejně je to kontrast, když mi ve vlastních degustačních poznámkách u Sangiovese vždycky vyjdou piniové háje, slané moře, ostružiny a kávová zrna, a potom ve Wine Spectatoru ztroskotám. Zajímalo by mě, co by si o tom myslel neurolog nebo psychiatr. Tak dobrý rok a spoustu vynikajících vín všem :-)