Víkend byl uklízecí, už jsem dokonce postavil stromeček. Tradice velí stavět ho až na Štědrý den, ale chtěl jsem, aby mi už teď doma voněl. Mám dojem, že Italové už ho mají ustrojený, já jsem ho jen postavil do obýváku a ozdobí ho dcera na Štědrý den. Pokud jde o víno, proběhl víkend vzpomínkově. I na blogu zavzpomínám na dva roky starou cestu do Beaujolais a připomenu novou beaujolaiskou bedýnku.

Vysoké hodnocení vinařství v ročenkách nešlo přehlédnout, ale přesto jsem byl skeptický – hledal jsem vinaře, který bude mít v nabídce několik Cru Beaujolais, abych z nich mohl sestavit průřezovou bedýnku. Z prvních informací bylo jasné, že Janin má úzký sortiment s jediným Cru Moulin à Vent, což se mi moc nehodilo… ale při degustaci šla vína jako trumfy v mariáši a všechno bylo jinak.

Romanèche-Thorins leží při hlavní silnici z Maconu na Lyon jako vstupní brána do hlavních beaujolaiských vesnic, tudy pojedete do Fleurie nebo Morgonu. Sídlo vinařství je v dlouhé okrajové uličce, naproti obytnému domu s kanceláří je cuvérie a k domu patří i malá vinice, ale předpokládám, že hlavní vinice leží mimo. Doporučuju skouknout jejich web s nádhernou úvodní fotkou.

Podle staré ročenky Revue du Vin de France mají asi deset hektarů vinic, údajně ne v těch nejlepších místech apelace Moulin à Vent, ale nadprůměrně opečovávaných a s malými hektarovými výnosy (technické údaje uvádějí největší sklizeň u základního Beaujolais Villages, 30 hl/ha). Spontánní kvašení, žádná chemie, tradiční vinifikace (o tom bylo víc v předchozím souhrnném článku tady). Žádná certifikace pokud jde o práci ve vinohradě, Eric Janin jen zmínil, že pracují bez chemie a „rozumně“ s ohledem na přírodu – v technických informacích je to zmiňováno jednou jako „rozumná agronomie“ a jindy rozmarně jako „téměř organické hospodaření.“ Na webu se zmiňuje o dvou parcelách, které vyklučili v roce 2006. V roce 2007 je zatravnili a nové keře Gamay na nich vysadili až v roce 2013. O zákonitostech beaujolaiského sklepního hospodaření jsem už psal tady, takže stručně: karbonická macerace v betonových tancích a v některých případech střídmé použití velkých sudů, barik jen pro Chardonnay.

V současnosti řídí podnik Eric Janin, charismatický hubeňour s noblesním chováním. Degustační místnost je v sálku mezi cuvérií a skladem, zařízená na stojáka s barikovým soudkem místo stolu. Některá vína byla už zcela vyprodaná, takže jsme měli jen čtyři vzorky.

Les Vignes des Jumeaux 2013, Beaujolais Villages Blanc AOC. Šardonka z vinice Les Jumeaux, jen asi 2000 lahví a tak už je vyprodaná. Zlatavá barva, silná ovocná odrůdová vůně, v chuti výrazný vliv bariku. Podle komentáře Erica Janina kvasilo ve starých sudech a leželo jedenáct měsíců v bariku na jemných kvasničních kalech. V chuti plné, robustní a plnotučné, s pěknou kyselinou a kořenitým závěrem. To mě dostalo, protože jsem od Beaujolais Blanc čekal tenké víno a tohle je seriózní šardonka v burgundském stylu.

Les Vignes des Jumeaux 2013, Beaujolais Villages AOC. Gamay se světlou rudofialovou barvou, plnou a naleželou vůní se stopou selských aromat (ta po ohřátí či provzdušnění mizí, ale mně upřímně nevadí, tak nějak je u Beaujolais očekávám a těším se na ně). V chuti svěží, kulaté s hladkým lehce kořenitým závěrem chuti, štědře ovocné a jemné až elegantní. Když jsem si uvědomil, že je ve skleničce základní víno, strnul jsem respektem, co by ještě mohlo přijít – až doma jsem se dočetl, že tahle základka je z šedesát let starých keřů pěstovaných na jílovité půdě s výnosem 30 hektolitrů na hektar. A pak se řekne základní víno vinařství :o) Jinak většina hroznů byla odstopkovaná a víno poleželo osm měsíců na jemných kalech. Přátelských 12,5% alkoholu – další bod pro Beaujolais, vína nejsou žádná alkoholové obludy.

Les Vignes du Tremblay 2013, Moulin à Vent AOC je směs hroznů z asi šesti různých parcel v apelaci. Výnos 29 hektolitrů na hektar, stáří keřů od 25 do 80 let. Rudočerná dospělá barva, ve vůni zprvu zemité, po chvíli plné ovocem a kořenité, proměnlivé. V chuti středně plné, koncentrované s lehkým dotekem taninů. Žádný barik, jen velké sudy, takže taniny jsou jen z hroznů (neodstopkovaných). 13% alkoholu. Projevem se podobá plnějšímu ovocnému Pinotu a dá se na něm demonstrovat tendence odrůdy „pinotovatět,“ ostatně Gamay a Pinot Noir jsou geneticky příbuzné odrůdy.

Clos du Tremblay 2013, Moulin à Vent AOC. Trať Le Tremblay byla v poslední době přejmenovaná na Les Burdelines, Janinova vinice má dva hektary s keři starými mezi osmdesáti a sto lety. Výnos 25 hektolitrů z hektaru, takže necelých 7000 lahví. Kvasí celé hrozny, školení 10 měsíců ve velkých sudech – žádný barik. Tradičně ohromná rudočerná barva, v intenzivní vůni ovocné i herbální. Chuť je prostě komplexní, opulentní a strukturovaná se silnějším vlivem sudu a bohatšími taniny (vesměs neodstopkované hrozny). Poznámky jsem ošidil, protože s vínem šla doprovodná informace, že je vyprodané, ale když jsem druhý den koupil pár kartonů předchozích vín, mohl jsem koupit i jeden karton Clos du Tremblay.

Překvapením pro mě byly ceny, Janinova vína zdaleka nejsou nejdražší v okolí. Až svíravě jsem si uvědomoval, že za vína podobné jemnosti a harmonie bych v sousedním Burgundsku mohl zaplatit týdenní výdělek, zatímco v Beaujolais si je ještě můžu dovolit. Bylo to jedno eso za druhým, počínaje podceňovanou šardonkou, a moje představy o hledání ideálního vinaře, který bude dělat na dobré úrovní Fleurie, Morgon, Brouilly a Chénas dostaly trhlinu. Ukázalo se, k čemu je dobrá specializace :o) Taky jednota člověka a vína, měl jsem silný dojem, že jemnost a bohatost vín vzácně odráží usměvavě klidný a noblesní projev Erica Janina. Bedýnkáři se budou moci přesvědčit sami, přihlášky do nové beaujolaiské bedýnky budu uzavírat tento týden. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.