Nebudu se zabývat katolickou věroukou, jen jsem přemýšlel o tom, jak moc se nechám ovlivnit okolnostmi a podmínkami degustace. Už několikrát jsem udělal velký nákup vína na základě degustace vykonané brzo po sedmi nebo taky jedenácti hodinách za volantem, a pokaždé se našlo několik vín, se kterými jsem měl dva měsíce poté problém. Bílé ubrusy, čisté riedlovky a klidné, příjemné a přiměřeně luxusní prostředí na velkých soutěžích vína nejsou úplně zbytečné :-)   

Otevřel jsem čistě biodynamický (Demeter) Muscat 2013 Trois Chatteaux z alsaského vinařství Kuentz-Bas a přemýšlel nad ním o tom, jak moje názory formují předchozí zkušenosti a očekávání. Když čekám lehoučkou voňavku a dostanu lehké, ale seriózní víno, mám být zklamaný? Muškát z Kuentz-Bas je sice odrůdově čitelný, ale je to výpad směrem k oranžovým vínům, víno připravené s delší macerací slupek. Ne moc dlouhou, na barvě se to nijak neprojevilo, ta je světloučká citronovka, ve vůni potlačený muškát, ale zato hodně minerální. V chuti příjemná kyselina, ovocné tělo vyplněné mineralitou. Na muškát slušně plné, ale jinak lehké, lehoučké. Slušných 13% alkoholu. A nakonec plný kořenitý závěr s lehkými taniny, nad kterým bych jásal, kdyby to nebyl zrovna muškát. Prostě se pokus o seriózní víno potkal s odrůdou, u které mi zkušenost říká, že takhle se Muškát nedělá :-)

No jasně, je to čisté, precizní, ovocné, tak ať to tak dělají. Nevadí, že to nevyhovuje mým předsudkům o muškátu – spousta jiných vín jim vyhovuje a přesto mě nebaví. V srpnovém reportu tady jsem napsal, že to je čistý Muscat Ottonel a že i první dojmy z degustace byly podobné, dokonale pitelné víno s ovocným projevem. V poznámkách to mám, včetně delší macerace u předchozího ročníku, takže se nemůžu vymlouvat na to, že jsem sedm hodin řídil. Asi bych měl radši ročník 2012. Stejně mám rád, když někdo zpochybňuje moji zkušenost a dělá známou (až profláknutou) odrůdu jinak, než jsem zvyklý.