Ještě zpátky k předchozím poznámkám o třech suchých ryzlincích z Ürzigu: den odpočinku v otevřených lahvích jim pomohl. Zdá se, že vína jsou rozsekaná nedávným lahvováním. 24 hodin po otevření jsou mnohem přístupnější a hladší, alkohol mnohem lépe zakomponovaný. 2019 Erdener Treppchen se stále pozná po bílé broskvi, 2019 Würzgarten podle kořenitého až pepřového závěru. Je sušší (a s vyšším alkoholem) než byl kdykoli za posledních 10 ročníků. Dokonce i 2018 Sekt Brut je sevřenější, méně ovocný, ale taky bez zbytečné robustnosti. Působí tenčí, za mě je to tak lepší. Těším se na ně v říjnu!
2019 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese feinherb Alte Reben
Na tenhle kousek jsem se moc těšil, protože to je dlouhodobě jeden z mých nejoblíbenějších. První dojem hned po otevření je podobný jako u předchozích dvou sucháčů v tom, že víno je ještě rozbité lahvováním. Dal jsem si skromný úkol, určit zda je sladčí nebo sušší než předchozí ročníky, a selhal. Erbesovi posledních deset let udržovali hladinu zbytkového cukru vzorně +/- gram kolem ustálené hodnoty. I se zkušeností předchozích deseti ročníků jsem si nebyl jistý. Alkohol 12%.
Druhý den v otevřené lahvi: zklidnění a velký posun k harmonii. Pěkná zářivá citronově žlutá, dost výrazná na mladý ryzlink. Ve vůni svěžest, ovocná čistota a zralé citrony. V chuti pěkná kyselina, plnější tělo a zralé ovoce, hlavně citrony a ananas. Minerální závěr, chutě výrazné a zatím málo spojené, ale se strukturou a potenciálem nazrávat.
2019 Lösnicher Forsterlay Riesling Spätlese halbtrocken
Fanfáry, přichází nová modelka. Víno z pronajaté vinice, z malé parcely údajně až nahoře na svahu nad lösnichským mostem. 12,5% alkoholu a ve skleničce jen o chlup světlejší, docela plná citronově žlutá. Na nose výrazná aromatika zralých citronů a trochu mokrého kamení. S časem přicházejí a odcházejí další vůně, až druhý den má víno serióznější a ryzlinkovější projev. První napití je záhada, chuť proplyne téměř nepojmenovatelně jako voda za lodí, se zralým ovocem a mokrým šutrem v potoce, a přijde výrazný závěr s kořením až do černého pepře. Skoro suché, na ryzlink hodně tělnaté (12,5% a zbytkový cukr), minerální. Druhý den vprojevu dominují citrusy a tělnatost, minerální a lehce kořenitý projev. Ještě neusazené, hodně mladé, se spoustou otazníků ohledně vývoje v čase. První den hned po otevření to byla nepřehledná divočina, druhý den výborné.
První text o Erbesových 2019kách jsem psal trochu vylekaný, na poslední chvíli jsem raději smazal některá rádobyvtipná přirovnání. Druhý den po otevření obraz není tak zamlžený a nabývá obrysy, naštěstí docela pohledné. Díky poměrně vysokému alkoholu se asi některým přirovnáním nevyhnu, první vína připomínala alsaské Grand Cru ryzlinky. Vyšší alkohol, žádné dřevo, plnější chuť, výrazné minerální (i kořenité) dojezdy. Ve skutečnosti za to asi může jen vyšší alkohol a kořenitější závěry chuti, ale první degustace přinesla jen otázky, které se nejspíš vyřeší až v září nebo v říjnu.