Napřed dobrá zpráva o aktuální toskánské bedýnce. Přihlášky chodí zatím velmi uspokojivě, jakoby většina čtenářů chtěla vyměnit roušky a lahvové pivo doma za Toskánsko a Sangiovese, ale každá přihláška navíc je dobrá :-) Na podporu aktuální bedýnky jsem chtěl otevřít něco ze starých toskánských lahví, ale ouha. Zjistil jsem, že už mám doma jedinou, a byl to kus, na který si zatím netroufám. Javernières je z Beaujolais, malá parcela na vinici Côte-du-Py, o které americký importér Lou Dressner napsal, že kdyby byl v Beaujolais stejný klasifikační systém jako v Burgundsku, potom by Côte-du-Py muselo být Premier Cru a Javernières Grand Cru. 

Správně bych měl Javèrnieres otvírat k dlouho pečenému hovězímu se spoustou pečené zeleniny, ale v úterý jsem nekoupil ani rybu (místní rybářství zavžené v PO + ÚT, zbytečná zajížďka 30 km) ani pořádné vepřové. Tak jen olivy a téměř perfektní česká rajčata, k tomu bílá ciabatta z Billy a Prosciutto Cotto nejspíš domácího původu z Kauflandu. Letní Morgon připomínalo jen krásné počasí a zprávy o tom, která evropská země jako první otevře hranice turistům :-)

Byl jsem tam několikrát, typicky v zimě, kdy vinaři mají víc času věnovat se návštěvám. Ročník 2015 jsem s Benoitem Desvignes ochutnával z betonových tanků, rok předtím dřívější ročníky ve sklepě s jeho sestrou Emmanuele. Loňské hodnocení ročenku Revue du Vin de France vystřelilo Benoita i Emmanuele mezi francouzskou vinařskou špičku, ale ještě v prosinci 2015 Benoit lezl po podlaze, aby mi z betonového tanku koštýřem natáhl vzorek vína :-) Mám pro Beaujolais slabost od první návštěvy v dubnu 2005. Většinou jsem tam jezdil mimo sezónu, v prosinci až únoru, ale v červenci 2015 mě Beaujolais úplně uchvátilo. Podnebí působí trochu jako poušť (viz horní fotka), je to fyzicky náročné v lednu i v červenci, ale v červenci je to nádhera.

Temně fialová, nefiltrovaná až kalná barva. Ve velké kulové sklenici působí červeněji, ale s odstupem je jen temná :-) Na nose intenzivní vůně fialek a babiččina polštáře vycpaného bylinkama. Masitá vůně s lesními plody, hodně zralé ovoce, ale s Pinotem se to splést nedá. V chuti sametově hladké, rozjitřené vyšším alkoholem (14,5%), úplně suché. Kyselina je zakomponovaná do těla a nevystupuje, středně plné, hodně vyzrálé, s tenkými taniny, se zvláštní zrnitou nebo až marcipánovou texturou. Komplexní v ovoci, zvláštní malinovo-ostružinovo-borůvková kombinace šťavnatého masitého ovoce, alkoholu a zvláštní minerality v závěru a v dochuti. Zatím ještě hodně výrazné, neohlazené, příliš mladé. Další lahev až za pět roků, prosím.

Popaměti bylo Moulin-à-Vent 2018 od Janina příjemnější a přitažlivější, ale odhaduju, že za pár let půjde ročník 2018 dolů a Javernières budou stále na vzestupu. V současné době budou z Beaujolais lepší osmnáctky, Javernières si ještě pět let schovám…

Připomínám páteční uzávěrku objednávek toskánských bedýnek s Vino Nobile di Montepulciano. Podrobnosti jsou tady, přihlašovat se můžete tady.