Morgon Les Charmes 2019, Château de Durette
Zlatá medaile Gilbert & Gaillard 2020 a dočasně opouštím srovnávací degustační metodu současného otvírání dvou různých lahví. Praktické výsledky naznačují, že to v lockdownu vede k nadměrné konzumaci a ranní kocovině, ani příslovečná skleničkovská střídmost a sebeovládání nedokáže překonat celoroční lockdown. Srovnávací degustace přinesly jistou názorovou oporu v tom, že se náhodným výběrem scházela na stole vína jednoduchá a strukturovaná, lehká a tělnatá, prostě srovnání a připomínka měřítek. Dnes večer to bez srovnání vidím na remízu: 13% alkoholu a slušný kompromis mezi plností a radostí (rozuměj pitelností).  

Ambaláž: je to „Traditional Line“ čili střední třída vinařství, obyčejná stylizovaně burgundská lahev, trochu humpolácká etiketa a korek z drti. Vzhled: ve skleničce krása, temná granátově rudá barva, čistá a přitažlivá. Na nose červené ovoce a koření, hlavně černý pepř, ale okrajově i kmín, hřebíček a lékořice. V chuti parádní kyselina, která dodává lehkost, střední tělo s červeným ovocem až do švestkového láku, a velmi kultivovaný závěr… tím chci říct, že po přehlídce koření ve vůni je závěrečná kořeněná tečka mírná a tichá.

Vyhovuje mi to téměř ideálně. Kdybych to měl po vypité lahvi vína zobecnit, tak bych chtěl svoje Beaujolais někde na hranici kabinetu a pozdního sběru. Plností pozdní sběr a alkoholem kabinet, s nepřehnaným kořením a vyšší (taky nepřehnanou kyselinou). Zní to trochu jako kvadratura kruhu, ale Morgon Les Charmes 2019 se tomu blíží.

Chénas Les Brureaux 2018 z Château de Durette a trocha psychoanalýzy
Včerejšími poznámkami o Morgonu Les Charmes jsem si zavařil, protože dnešní Chénas je přesně takový, jaký jsem si přál na konci textu. Tak akorát na hranici mezi kabinetem a pozdním sběrem, alkoholem radši kabinet a plností, ovocem pozdní sběr. Ještě než jsem začal psát poznámky, napadlo mě, že to bude trochu jako „Nevím, co chci a nedám pokoj dokud to nedostanu.“

Podle názvu (Les Brureaux) jsem si myslel, že je to parcela na hranici s apelací Régnié (protože v první bedýnce A bylo Régnié Les Brureaux), ale ouha, Régnié a Chénas spolu nesousedí. Ambaláž jsem tady už několikrát popisoval, střední třída vinařství Château de Durette. Vzhled: při osmém pokusu už snad můžu napsat, že všechna vína z Durette mají příjemnou a přitažlivou barvu, temně rudá granátová a soukromě odhaduju střídmou (=nepříliš dlouhou) maceraci slupek. Na nose klasika, fialky a červené bobuloviny, konkrétně třešně, a teplé koření v závěru (hřebíček, skořice). V chuti středně plné, na Beaujolais trochu slabší kyselina (nebo aspoň já bych ocenil silnější), ale s pěknou harmonií, ovocem a kořením, vpodstatě podle předchozích poznámek o vůni.

Jak jsem napsal v úvodu, s 13% alkoholu to vypadá jako naplnění mého přání. Je to pěkný, ale k nadšení mi nejmíň dva kroky chybí. Jednak je to ročník 2018 a víno už nemá mladickou svěžest a drajv. Ještě to není únava, ale devatenáctky, které jsem z Durette otvíral, měly víc energie. A za druhé, a to možná volně souvisí s prvním steskem, čistota projevu už není tak výrazná, jako u předchozích vín. Chutě jsou už hodně spojené, což obvykle bývá plus, ale Fleurie a další vína to ještě neměly a byť jsem stále vážil taniny a aromata karbonické macerace, projev byl hodně čistý. Chénas Brureaux jsou o krok zpátky. Milovníkům nazrálejších vín se to naopak může líbit, mně trochu chybí energie a čistota.