Saint Morille(s) byly vždycky nejjednodušší z Berthenetových Premier Cru: asi z nejmladších výsadeb, nejlehčí projevem a většinou nejdřív vyprodané. To poslední nejspíš souvisí s velikostí vinice. Saint Morilles byly vždy senzační hned po nalahvování, ale časem brzo ztrácely svěžest a energii (vycházím z vlastních preferencí, samozřejmě se najde dost konzumentů, kteří by to hodnotili jinak).

Montagny Premier Cru Saint Morille 2020, Francois Berthenet
Poznámky o jednoduchosti ilustruje i ambaláž: Morilles mají lehčí a štíhlejší burgundskou lahev, ostatní Premier Cru už dostaly mohutnější tlustostěnné lahve. Ve skleničce je poměrně plná žlutá barva (s ohledem na mladý ročník!), na nose je typická burgundská šardonka se zralými citrusy, jablky a slušnou plností. Je to trochu protiklad k tomu, co píšu o odstavec výš o nejlehčím projevu, a zřejmě to souvisí s vlastnostmi ročníku. V chuti úplně suché s výraznou kyselinou, citrusy a dost jablek, středně plné (=plnější než jsem po předchozích zkušenostech čekal), reduktivní (žádný sud, jen nerezové tanky), lehce minerální a s dlouhou jablíčkovou dochutí. Stále je to nejjednodušší z Berthenetových Premier Cru, ale kromě výborné čistoty a jednoduchosti má letos docela ostrou kyselinu a plnější tělo vlivem zralejších, koncentrovaných hroznů a delšího ležení na kvasničních kalech. Stále se přimlouvám za brzké vypití, ale pravidelní čtenáři a odběratelé bedýnek si už jistě našli korekci s ohledem na vlastní preference.