Hned při otevření lahve jsem zalitoval, že jsem neotevřel současně s předchozími Platieres a nesrovnával, viz předchozí zápisek. Obě vína jsou z nerezového tanku (ano, u Platieres jsem mudroval o maličkém podílu v bariku) a z minulosti pro mě obě byla trochu protiklady s vyhraněně odlišným projevem. Mont-Cuchot byl vždy první volba: přitažlivý, populární. Když jsem někdy musel s ohledem na rozpočet volit, vynechal jsem Platieres. Letos Platieres zabodovaly plností, máslovou kultivovaností, ovocnou zralostí a prostě typickou burgundskou ušlechtilostí. Mont-Cuchot sice taky ukazuje zralé ovoce, ale jinak se projevuje opačně: lehkostí, živostí až čtveráckou nezbedností, dává víc vyniknou (vynikající!) kyselině, jakoby ji ukradl nějakému ryzlinku. První dojem byl, že to je odlehčený první sběr Chardonnay, chybí jen trocha bublinek!

Pro jistotu upřesním a potvrdím, že víno žádné bublinky nemá, ale má přitažlivou lehkost a hravost, kterou si spojuju s první degustací čerstvě nalahvovaných ryzlinků. Svým způsobem je jako mladší bratr Platieres a trochu uličník. Světle žlutá barva neurčitého odstínu (napůl cesty mezi citronem a slámou), na nose zralé citrony a žluté ovoce. Zatím málo intenzivní, ale harmonické. V chuti úplně suché s pěknou citrusovou kyselinou, lehké až středně plné v těle, citrusy a v pozadí trochu jablíček, lehkost, živost, hravost. 13% alkoholu. S provzdušněním se pomalu přibližuje klasickému vzorci burgundských šardonek s máslovým projevem, ale i tak je to odlehčenější varianta předchozích Platieres. Mně se nejvíc víno zamlouvá hned po otevření, kdy se neprojevuje jako typické burgundské. Není v něm žádná divočina, jen lehkost, živost, radost.