Čtrnáct měsíců po nákupu zkouším druhou láhev a první dojmy jsou uspokojivé. Plnější zlatožlutá barva, na nose typické burgundské Chardonnay ze staršího sudu, poměrně otevřené s vyzrálým tropickým ovocem a zřetelným vlivem barikového sudu (toast, máslo, trochu jablíčka). V chuti silnější kyselina, hodně svěží a úplně suché. Tropické ovoce, máslo, zralá jablka, v závěru hořký mandlový tón a kouřová mineralita. Štiplavě taninový závěr. Je tam všechno, co bych od Meursaultu čekal, ale zdaleka ještě ne vše ohlazené a harmonické. Celkový dojem je zatím spíš síla než harmonie, víno má nakročeno k eleganci, ale některé tóny jsou ještě hrubé a nesladěné.

I přes úvodní poznámku o uspokojivých dojmech se mi vrací vzpomínky na nedávno popisované Montagny od Bertheneta. Stejný ročník, stejná odrůda, taky barik. Navíc střídmější až skromnější projev, ale mnohem harmoničtější a v tuto chvíli i zábavnější. Obecně se Meursault považuje za lepší místo, ale v tomto případě by u mě vyhrálo Montagny. Vůbec v poslední době tíhnu k Chardonnay z Chalonu a Maconu víc než ke Côte-d-Or. Před deseti lety to byla volba podle peněženky. I dnes jsou ceny maconských a chalonských vín významně nižší, ale jejich kvalita stoupá a už to není jen volba z nouze.