O víkendu začala tropická vedra, vína ze San Gimignana přijela ve čtvrtek, právě včas. O snoubení vín s počasím se moc nemluví, ale věc se zdá být jasně daná původem vína. Hrozny vypěstované v rozpálené krajině dávají víno, které se hodí do vedra. Obvykle pomáhá vyšší kyselina (u základní Vernaccie se neodbourává jablečná) a slané chutě čili mineralita. V pondělí večer jsem vařil těstoviny s bazalkovým pestem a parmezánem, otvíral jsem k tomu postupně několik vín. Francii, Maďarsko, všechno marnost. Sebelepší víno nefunguje s nevhodným jídlem, lokální kuchyně se vždycky vyvíjí souběžně s místními víny. Když teď přemýšlím o červnové bedýnce, hodila by se mi spolehlivá předpověď počasí.
Už jsem tady prozradil, že Stefano Grandi nalahvoval Lunu a Věže 2016 v listopadu 2017. Víno bylo rok v pětisetlitrovém dubovém sudu. V prosinci mělo zřetelné barikové chutě i aromata, prozrazující novější toastování sudu. Po půlroce se přímé barikové chutě vytrácejí a zůstává jen lehce oxidativní projev, krémová textura a odbouraná jablečná kyselina. Poslední je trochu problém, s jablečnou kyselinou přichází Vernaccia o kus své identity (ale možná ze mě mluví jen nadšení z prvního koštování nové nerezové Vernaccie 2017 s tradiční silnou kyselinou). Takže pojďme na povinné cviky, ostatně (pro srovnání) už jsem je psal v prosinci.
La Luna e Le Torri 2016, Vernaccia di San Gimignano, Podere Canneta
Vyšší zlatožlutá barva, hodně dozlata. Oxidace nebo zralé hrozny, nebo taky mosazné kliky. Ve vůni zralé hrozny a staré sudy, lehce naoxidovaná směs ovoce a dřeva. Trochu kávových zrn a babičkovská vůně staré skříně s prádlem. Tabák. Naprosto nemoderní, ale dobře víme, že tradice se periodicky mění v modernu, nebo se rovnou stane nadčasovou :-) V chuti dobrá kyselina, která všechno drží i bez jablečné složky. Vyšší koncentrace. Už jsem tady psal, že u Vernaccie není důvod omezovat úrodu, tak mě vyšší extrakt vždy znova překvapí. Celkově jde chuť až dosladka, ale je to jen koncentrace a alkohol (13%), víno je úplně suché. Komplexní projev, ovocný, kovový, minerální – nemá moc smysl to separovat na jednotlivé složky, jen v závěru vystupuje mandlově nahořklá oříšková chuť, pro odrůdu typická. S klasickou tradiční reduktivní Vernacciou to nemá moc společného, ale přesto mě napadá jedno pojmenování – mešní víno. Při ochutnávání a psaní jsem si to představoval jako víno podávané při mši, takže tradiční účelem (když už ne provedením). Netuším, jestli to tak Stefano myslel, vůbec jsme se o tom nebavili, ale kdyby to mělo být kultovní víno (= víno vyrobené ke kultovním účelům), tak by mi to dávalo smysl.
Ať Luna a Věže povznese vaše smysly i mysl :-)
Připomínám doprodej toskánských vín z aktuální bedýnky, podrobnosti jsou tady.