Fiano di Avellino 2021 DOCG, Mastroberardino  
Mastroberardino potřetí, jejich bílá vína mě definitivně dostala. V italských supermarketech jsou v rozmezí osm až deset EURO, mají výraznou ambaláž a jsou fakt dobrá. Navíc mají společný styl, už potřetí cítím podobný minerální projev a přes jižní původ i velmi dobře zkrocený alkohol (tentokrát 12,5%). Na webu vidím, že dnešní Fiano patří do řady Heritage, ze které už jsem měl tři vína, a rád vyzkouším i zbylé tři.

Je to čisté Fiano, lokální odrůda známá již z antiky. V současnosti ji vinařství sklízí z vinic v nadmořské výšce kolem 400 metrů. Vysazuje se s nízkou hustotou, asi 3000 keřů na hektar a sklízí se kolem 2,3 kila na keř. Sklizeň bývá na začátku října, což zajímavě koliduje s mými představami o jižních vínech a vyšším alkoholu :-) Dál to je klasická vinifikace bílých vín, kvasí tři týdny v nerezových tancích s řízenou teplotou (8 až 16 stupňů, takže se kvašení dost zpomaluje). Sklepní zpracování je běžná mezinárodní klasika, takže všechno to, čím se víno odlišuje a co mě baví, se muselo udát ve vinici.

Ve skleničce je bledá slámově žlutá barva, na nose citrusy, žluté ovoce a první dojem byly lískové oříšky (to píšu snad poprvé v životě :-), herbální tóny a bylinkové čaje. V chuti slušná kyselina, malá koncentrace, citrusy a květiny, slaně minerální. Na jednu stranu tam cítím malou koncentraci čili řídký projev, na druhou stranu musím pochválit harmonii, jistou počínající eleganci či noblesu, nízký alkohol, celkovou pitelnost a osvěžující projev. Víno neunavuje alkoholem nebo vahou, takže nízký alkohol i řídký projev musí být v jižním horku veliké plus. Beru to (bez dalších informací od výrobce) jako supermarketovou řadu vín a Fiano, Greco i Falanghina se mi takřka bezvýhradně líbily.