Na otázky typu Co říkáš Pomeranči na pennsylvánské třídě nebo Viděls teď Blběnu na TikToku? mám spoustu hlubokomyslných odpovědí a jsem na to patřičně pyšný. Nemůžu o tom nepřemýšlet, ale jsem rád, že se mě už na to nikdo neptá. V Toskánsku jsem se od toho odstřihl. Azurové nebe, procházka u moře, pár pinií, cypřišů a palem ve mně dokáže navodit pocit štěstí a všechny debaty a hádky s dezoláty mě z něj vytrhují. Psal jsem to už před pěti šesti lety a vidím to dnes kolem sebe. Italové jsou taky nespokojení a nadávají na domácí politiky, ale než se naučím italsky tak, abych to prožíval jako domorodec, jsem v bezpečí. Perte se a žerte se, ale mě vynechte.  

Původně jsem chtěl dnes sepsat chlubivý text o levných nákupech vín, ovoce, zeleniny a ryb, ale Oranžový Ko*ot se mi s dvěstěprocentními cly na evropská vína vnutil i do dnešního zápisku. Někteří čeští konzumenti se radují, že americká cla by mohla zlevnit dovozy francouzských vín do Čech, já jako naturální skeptik varuju před tím, že by zlevnila všechny dovozy vína do ČR. Odhaduje se, že polovina italského exportu vína jde do USA, takže italští producenti (taky francouzští a španělští) by hledali nové trhy. Nepochybně by to upevnilo vedoucí postavení Bohemia Sektu na českém trhu, ale nechci spekulovat, jestli by přežila i tři nebo čtyři další domácí vinařství. Přitom stačilo tak málo a celou situaci mohla jednou provždy vyřešit vláda ČR už před dvěma roky, kdyby kromě zrušení vína jako odpočitatelné nákladové položky ve firemním účetnictví rovnou zavedla i spotřební daň z tichých vín.

Cenovka 4,90 EUR za pětilitrový demižón italského červeného je extrémní příklad. Částka je to bagatelní a zvědavost veliká, ale prostě nevěřím v zázraky tohoto druhu a nechce se mi tahat domů pětilitrový demižón jen abych jej potom na zahradě vylil pod palmu. Ve stejném supermarketu jsem koupil i lososovitého pstruha, kilo za 6,90 EUR. Nebyl úplně nepoživatelný, ale byl významně horší než běžně kupované ryby. Víckrát nekoupím, naopak jsem se rozhodl příležitostně vyzkoušet čerstvou rybu za běžnou cenu, což je 20 a více EUR za kilo.

V místní vinotéce, kde jsem už koupil tři vynikající vína od Feudi di San Gregorio, mají u jedné stěny nerezové tanky, ze kterých prodávají sudovku. To je v Toskánsku běžná praxe, v sobotu před obědem si paní odvedle přijde pro pět litrů vína. Vinotéka je stočí do Bag-in-boxu a prodá za deset nebo patnáct EURO. Malá odbočka: vždycky si přitom vzpomenu na argument Svazu vinařů proti prodeji sudovky v ČR s tím, že nic takového nikde v Evropě není. Je, a kdyby Amerika zavedla cla na dovoz vína, byla by domácím vinařům (i těm velkým) sudovka za 60 kaček ještě zlatá…

Ale zpět do Toskánska: v místní vinotéce rozšířili nabídku sudovky o nedaleké, skoro místní vinařství. O Casa di Terra jsem tady psal několikrát, sjížděl jsem jejich Vermentina v cenách 12 – 14 EUR za lahev a s rozpaky kvitoval okázalý projekt, který svítil jako hromada peněz. Pozemky v Bolgheri jsou myslím dost drahé (z Casa di Terra je to blízko do Ornellaie i do Tenuty San Guido) a budova vinařství připomíná Dědečkovu píseň o Libni: „Je to sem jeřábem shozený.“ Mám k tomu opatrný vztah daný především tím, že bankovní úvěry se musí splácet. Když stomilionovým nákladem koupíte drahé vinice a postavíte nápadně drahý barák, přijde banka a chce s první sklizní splatit čtyři miliony EUR, vede to k růstu cen vína. Řeší se to různě. Vína, která ještě před rokem stála turisty 12E stojí letos 14, a zároveň se +/- stejná vína prodávají ve vinotéce z dvacetilitrového Bag-in-boxu jako sudovka, 5E za litr.

Fotka dole je matoucí, vzal jsem si do vinotéky prázdnou lahev od Vino Nobile a nechal si ji naplnit Vermentinem z BIB, zaplatil 3,80 EUR. Druhá lahev je supermarketové Prosecco, které jsem tady už asi vychvaloval. Dnes stálo v nejbližším supermarketu 2,69 EUR, skoupil jsem poslední čtyři lahve. Je krásně ovocné, s čistým projevem a pouhými 11% alkoholu, co víc si může český důchodce v Itálii přát?

Vermentino sudovka, Casa di Terra
Alkohol 12,5%, ročník neuveden :-) ani mě nenapadlo se zeptat, ale po úvaze je to skoro jistě 2023. Vermentino s malou příměsí Viognieru, o lahvové verzi jsem tady už psal. Vinařství lahvuje čisté Vermentino i další tři verze s Viognierem, Chardonnay a Sauvignonem. Ve skleničce je středně plná slámově žlutá barva, na nose je středně intenzivní až intenzivní vůně zralého ovoce a květin, je tam i kontrast v podobě zelených aromat. V chuti je víno bezvadně čisté, s harmonickou kyselinou, žlutým ovocem, úplně suché. Projevem je to jasná nerezovka čili kvašené i školené v nerezovém tanku s chlazením. Hned po otevření mělo lehké oxidativní projevy, které jsem přičítal delšímu ležení na kvasničních kalech, ale po návratu z procházky už je perfektně sladěné a oxidativní projevy zmizely. I v chuti je lehký kontrastní zelený tón, který dodává zajímavost, ale v zásadě jde asi o směs zralých hroznů Vermentina a podtržených hroznů Viognieru (jen hádám). Technicky je to perfektní, jako lahvované za 12-14 EUR by to byl slabší průměr, jako sudovka za 3,80 super.