Současný způsob léta mi vyhovuje. Vstával jsem v osm a hned jsem vyjel do světa. Snídal jsem v poledne polívku v Masně a potom si jel na písák zaplavat. Voda byla akorát teplá a byl jsem tam úplně sám. Potom pár hodin zařizování, před pátou jsem si dal padla a ugriloval na zahradě dvě kotlety a papriku. K tomu lahev Pinotu. Julio z Montepulciana mi napsal, že už nalahvoval Rosso (konečně!) a Pietro z Čech napsal, že chce krabici moselských ryzlinků. Mohlo by být větší teplo, ale to by zase bylo na písáku plno… prostě to není špatný. Teď o tom Pinotu.

Deset roků s Michelem Guillardem
Jako první jsem měl v roce 2005 jeho Aux Corvées 2003, dnes jsem vytáhl ze sklepa Aux Corvées 2013, koupené v dubnu 2015 hned po nalahvování. Měl jsem zkušenost, že víno z barikového sudu potřebuje v lahvi ležet stejně dlouho, jako předtím leželo v sudu, tak jsem ho odložil a vytáhl až teď. Za ty roky jsem některé ročníky minul, třeba nulapětka byla vyprodaná dříve, než jsem u Guillarda zazvonil. Přesto jsem pár ročníků měl, pamatuju si charakter vín i rozdíly mezi některými ročníky. Proto mě tak nadchlo Aux Corvées 2013 – charakterem odpovídá mé nejoblíbenější nulačtyřce, ale v podrobnostech se liší.

O Michelu Guillardovi a historii jeho vinařství jsem už psal. Je to staromódní příběh o chudé služce z Gevrey, která za první světové války šetřila franky a čekala až se jí vrátí muž z války, aby spolu koupili první vinice. Teprve generace jejích vnoučat začala vyrábět víno, ale to jsem už popisoval tady.

Gevrey-Chambertin Vieilles Vignes Aux Corvées 2013, S.C. Guillard
Už zmiňovaná nulačtyřka mě dostala harmonií mezi lehce selskými aromaty á la slepičí dvorek (bretty) a višňovou ovocitostí. Taky slušnou koncentrací, to je vlastnost, kterou burgundské Pinoty moc neoplývají. V dalších ročnících se to měnilo, višně většinou zůstávaly, ale charakter se měnil. Tenhle ročník se trochu vrací na počátek, ale vezmu to popořádku.

Ve skleničce temná rubínová barva, na nose nedůrazně, ale jasně selské, mix višní a slepičího dvorku. V chuti pěkná kyselina, svěžest, důrazně višňové, koncentrované a zatím hodně mladé, pevné až sevřené, s další lahví by bylo lepší dva roky počkat. Zemitý závěr chuti s trochou taninů, slušná délka. Píšu o víně, že je pevné, ale mohl bych ho popsat jako středověkou rytírnu, je to hodně maskulinní a evokuje mi to rytířské brnění vídané na starých hradech. Bodové skóre tentokrát nedám – je s podivem, jak nízko vychází Pinoty ve stobodovce, přestože vzbuzují tolik vášní?