Pro srovnání jsem si původně otevřel dva suché moselské ryzlinkové kabinety. Poznámky o druhém ryzlinku od Schloss Lieser si zatím nechám pro sebe, přinejmenším než rozluštím základní otázku, je Kabinettstück totéž, co kabinett? S dvoukolejností německých značení a zatřídění přibývá vín, u kterých není zcela jasné, podle kterého systému jsou vlastně zatříděná. Proto se raději budu věnovat jen jednomu ze dvou, kabinetu z Urzigu.

2048 Urziger Wurzgarten Riesling kabinett trocken, Joh. Jos. Christoffel Erben

Už několikrát jsem na blogu psal o tom, že klasický moselský kabinetní ryzlink je sladký. Tohle je jedna z vyjímek, a protože to mám do vinařství blízko, každoročně si kupuju vzorek. Suchý kabinet z Ürziger Würzgarten z ürzigského vinařství Joh. Jos. Christoffel Erben. Majitel je ovšem už v důchodu a víno pro něj připravuje jiné ürzigské vinařství Monchhof. Aby to nebylo jednoduché, tak Robert Eymael před několika lety prodal Monchhof čínskému investorovi a ročník 2018 je (asi) poslední, který připravoval.

Světlá citronově žlutá barva s drobným perlením na stěnách sklenky. Středně plná lipově citrusová vůně s lehkým kvasničním tónem, typická a perfektně čistá. V chuti lehké, tenké, s lehkou citrusovou kyselinou a dlouhé. Lehce minerální závěr, zábavné pití bez nejvyšších ambic, ale s okouzlující čistotou projevu. Poctivá a typická Mosela (když odhlédnu od suchého kabinetu, což není typický formát), 11,90 EUR ve vinařství.

Caiarossa 2009 IGT Toscana, Caiarossa
Víno přivezené z dávných dovolených jako vzpomínka na lepší časy. Holandský majitel, francouzský sklepmistr (na spodní fotce) a toskánská půda. Biodynamické zemědělství.  Caia Rossa je italsky Červená Půda, tedy podloží s vyšším obsahem kysličníků kovů. Riparbella, kde vinařství sídlí,  je deset nebo dvacet kilometrů od toskánského pobřeží, vinice jsou v malém údolí profukovaném mořskými větry. Ve vegetačním období prší v průměru jednou za měsíc, půda je vyprahlá, ale nezavlažuje se. Vinice jsou vysazené v roce 1999 s hustotou přes 9000 keřů na hektar, takže se v takových podmínkách hluboko zakořenily a už po několik letech mohly dávat dospělá vína, schopná delší archivace. Přesto jsem si říkal, že deset let je optimální doba a každej další rok by už mohl uškodit…

Technicky je to 14,5% alkoholu a směs Cabernetů Franc a Sauvignon, Merlotu a Sangiovese, Petit Verdot, Syrah a Alicante. Všechny odrůdy kvasí separátně a míchají se až prokvašená vína, nejspíš s ohledem na projev (zralost) a samozřejmě taky na výsledný celkový objem (a prodej). Tipuju většinu kabernetů, ale už nemám poruce staré poznámky, nový web vinařství jen vyjmenuje odrůdy.

Expresivní a ušlechtilý vzhled, temný rubín se světlým okrajem. Na nose pododobně temné do zralých lesních plodů a santálového dřeva, jemné středomořské koření a spousta slunce. V chuti komplexní, zrale ovocné až do džemů, hladké, koncentrované (projev jde až dosladka) a příjemně kořenité. Je tam všechno od ostružin po kmín a vanilku, lehce i třísloviny. Je tam všechno v ušlechtilé až skoro okázalé formě, je to komplexní a skoro dokonalé. S ohledem na závěrečné koření bych doporučil nechat ležet dalších pět let, ale nezdá se mi, že by kyselina vydržela dalších pět roků. Za mě vynikající, Toskánsko zkušený konzument pozná, a 93 bodů/100. V chuti míří mnohem výš, ale ve vůni mi chybí víc elegance.

Moselské ryzlinky Karl Erbes jsem přivezl a rozeslal bedýnkářům. Pár zbylých lahví můžete koupit tady.