Le Macchiole 2019 Bolgheri Rosso DOC, Le Macchiole
Poměrně mladé víno, poprvé na trhu v roce 2004. Minimalistická etiketa se mi líbí, ale cenově (22 EURO) víno patří do segmentu, který kupuju jen zřídka. Podle technického listu směs Merlotu, obou kabernetů a Syrahu. Mladé vinice (ale v Bolgheri snad staré ani nejsou :-) a malý výnos (podle webu 1 kg na keř). Kvasí v nerezových tancích asi dva týdny a školí se 10 měsíců většinou ve starších barikových sudech. Výrobce dokonce udává datum lahvování, 11. prosinec 2020.  

Ve skleničce je temnější rudohnědá barva s kávovým odstínem, na nose středně intenzivní a příjemná ovocná (třešně) a papriková vůně s tabákem. V chuti hodně plné, koncentrované, se slabší kyselinou a vyšším alkoholem (14,5%). Zralé ovoce a glycerolová příchuť, příjemně kořenité a komplexní. Středomořské koření v závěru je dokonale sladěné a doslova lahodné. K nadšení chybí víc kyseliny (bez kyseliny bude i struktura slabá) a lehkosti (neboli přebývá alkohol).

V úterý jsem byl v Bolgheri a ochutnal obě největší místní vína, Sassicaiu a Ornelaiu. V červnu mě Tenuta San Guido krutě zklamala zrušením možnosti ochutnávat Sassicaiu po skleničce, ale v bolgherské vinotéce to ještě šlo. Za mě je to stále tak, že Sassicaia, Ornelaia a potom dlouho nic. Bolgheri často funguje jako Sassicaia pro chudé. Ale abych se vrátil k Le Macchiole, víno pro chudé za 22 EURO není dobrá volba. Nechci do poznámek (nadměrně) promítat vlastní předsudky, ale nenapadá mě, pro koho je víno (marketingově) určené.

Monterufoli Vermentino di Toscana IGT 2020, Tenute del Cerro
Náhodný nákup v supermarketu za baťovských 10 EUROkaček. Pamatoval jsem si z četby, že del Cerro teď dostali Tre Bicchieri Gambero Rosso za nějaké Sangiovese, ale samozřejmě ne za desetieurové Vermentino. Teprve doma s otevřením lahve proběhla rešerše na webu: finančně náročný projekt s nákupem pěti toskánských a umbrijských vinařství se skrytými majiteli (actually owned by Unipol Group, což je druhá největší italská pojišťovna, aha!) a počátkem v roce 1978. Pořídit si pět vinařství poté, co už máte soukromý tryskáč, fotbalový klub a ostrov v Karibiku, to dává smysl :-)

Ambaláž nebo hlavně etiketa je… prostě supermarketová, ale v mezích žánru dost dobrá. Ve skleničce je světlá citronově žlutá s kovovým odstínem. Na nose svěží citrusy, je to útok primární aromatiky, ale perfektně provedený, učebnicově svěží. V chuti je to trochu reduktivně zavřené, ale jinak skoro přesně to, jak si toskánské Vermentino představujete. Výborná kyselina, citrusy, svěží a lehké, v ovoci až málo zralé, podtržené, ale čisté a středně dlouhé. 12,5% alkoholu, to byl jeden bod zlomu u regálu v cecinském CONADu – toskánské Vermentino bych chtěl s nízkým alkoholem, prosím. Ano, vínu chybí hloubka a perspektiva v čase, je to jasná výroba v nerezovém tanku, se zaměřením na primární aromatiku a supermarketový prodej. Ale je to perfektně provedené, čisté, svěží a s cenou pod deset EUROkaček je to (podle mě) dobrá koupě.

Připomínám novou Komunitní bedýnku: v pondělí už jsem přivezl vína z toskánského San Gimignana. Třikrát Vernaccia di San Gimignano (něco jako splněný sen, vinařství Panizzi patří k nejužší sangimignanské špičce), jednou Pinot Nero (první a jediný v San Gimignanu) a dvakrát Chianti Colli Senesi. Podrobně je to tady, přihlásit se můžete tady.