Nejstručnější poznámky z loňské degustace jsem měl právě u Chénas Fidelité: krásné. Nic víc. Je to už devět měsíců a šlo o tentýž ročník. Vínu jistě mohou pomoci další měsíce nebo roky archivace, ale tyhle odhady bývají ošidné a je lepší, když si je udělá každý sám podle vlastní degustace.

Chénas Fidelité 2017, Chateau de Durette   
Rozšířená burgundská lahev a kvalitní celokorek, etiketa je naopak hodně zjednodušená. Ve skleničce je tradiční a očekávaná temně rudá barva, na nose teplé koření (skořice) a zralé červené ovoce, hodně vyzrálá aromata. Po chvíli přišel dojem jehličnatého lesa v létě po dešti. V chuti výborná kyselina, vanilkovo-skořicový kořenitý projev se zralým ovocem a zpočátku umělými karamelově sladkými polyetylénovými aromaty. Extrémně hladké, strukturované, komplexní víno s vyšší koncentrací a mírně hořko-slaným závěrem. Umělá aromata se po chvíli vytrácí a vládu přebírá zdravá kyselina a ovoce (až do višní). První víno s výrazným sudovým projevem. Při prvním napití jsem měl dojem, že v závěru jsou ještě ostré třísloviny, ale s provzdušněním se projev mění a celkově převládá příjemný dojem z hladkosti, harmonie a elegance projevu. Přívlastek příjemný jsem dal hlavně kvůli ceně 330 Kč, naslepo bych klidně hádal o stovku víc. Cenotvorba jsou čáry a kouzla jako v Bradavicích, ale tohle je prostě dobrá koupě.

První den jsem vypil jen polovinu, poznámky z druhého dne: víno se zjednodušilo, zestručnilo a vyčistilo. Zmizely skoro všechny příznaky dubového sudu a větší část koření. Ve srovnání s prvním dnem je to trochu nuda, ale pro mě byl první den trochu velká divočina. Všechna ta vanilka, skořice, karamel a polyetylénové smrádky byly zábavné, ale uměřenější varianta druhého dne mě vlastně baví víc. Vynikly věci, které jsou podstatné – kyselina, koncentrace, struktura.

Juliénas Colline des Mouilles 2016, Chateau de Durette
Jediné Gamay z bedýnky, které je ročník 2016. Ukazuje už jistou nazrálost, ale pro mě je příjemnější koncentrace a svěžest ročníku 2017. Nemám s Beaujolais dost zkušeností, abych řekl, jestli je to rozdílností ročníků nebo rokem ležení.

Temně rudá barva světlejšího odstínu a tradičního ladění do fialova. Na nose klidná vůně červeného ovoce a zelená travnatost. V chuti pěkná kyselina, červené ovoce a… rebarbora. Slušně harmonické, středně dlouhé a typické pro Beaujolais, ale bez svěžesti ročníku 2017 mě to tolik nebaví.

Kdybych měl svoje zkoumání vlastní beaujolaiské bedýnky nějak shrnout, tak Juliénas 2016 je to, co bych očekával, když se řekne Beaujolais. Chénas Fidelité má ambice na nejlepší hodnocení ze šesti, ale moji favorité jsou jinde. V levnějším segmentu mě moc bavilo Côte de Brouilly Les Fournelles 2017 (260 Kč). Chlastací, jednoduché, ale vůbec ne hloupé nebo banální víno, pro mě velká radost. Za šampiona bych vybral Fleurie s ovocnou a květinovou rafinovaností. Obecně jsem obdivoval kyseliny, svěžest a koncentraci ročníku 2017, ale dvě posledně jmenovaná vína nejvíc.