Koupil jsem naslepo krabici docela drahého vína :-) Při červencové návštěvě v roce 2015 mě Benoit věnoval lahev Côte du Py 2008. Podle náhodně se vynořivších degustačních poznámek jsem teď přihodil k objednávce celou krabici, ale přijelo jiné víno, Javernières 2008.

Následující moudro mám jen vyčtené z různých webů, takže úplně bez záruky. Côte du Py je klenot Morgonu, nejlepší a nejznámější vinice apelace. Javernières je malá část (Climat) velkého Côte du Py, pár hektarů. Louis Claude Desvignes na ní mají hodně staré výsadby (70+ let), ale není to monopol, narazil jsem už na vína z Javernières od jiných vinařů. Před dvěma roky jsem tady citoval proslulého amerického importéra Lou Dressnera: kdyby byl v Beaujolais stejný klasifikační systém jako v Burgundsku, potom by Côte du Py muselo být Premier Cru a Javernières Grand Cru. To vypadá jen jako intelektuální konstrukce, ale když mě Eric Janin v únoru 2015 vezl starým Citroenem asfaltovkama po vinicích Moulin-à-Vent, napadalo mě, že o osmdesát kilometrů severněji, v Côte-d’Or, bych si tak dobrá vína jako tady v Beaujolais nemohl dovolit koupit.

Ještě technikálie: odrůda Gamay a karbonická macerace. Vinař je tradicionalista, takže je to jednoduché, částečně odstopkované hrozny kvasí ve velkých betonových tancích. Žádné sudy, následné osmi až devítiměsíční školení vína taky v betonových tancích. Typické Beaujolais, tradicionalismus zahrnuje i to, že se během kvašení matolinový klobouk nerozbíjí a nemíchá, ale betonové tanky mají svá tajemství a umožňují snadno zabudovat spostu technologických vychytávek.

Javernières 2008 Morgon AOC, Louis Claude Desvignes
Studené víno po dopravě z Francie bylo pevné, minerální, ale nedávalo moc radosti. Po několikahodinovém temperování v lahvi se konečně otevírá a připomíná sdílenou moudrost o tom, že starší Gamay „pinotizuje“. Pěkná rudofialová barva s růžovým meniskem připomíná Pinoty, ve vůni by se to dalo snadno s Pinotem zaměnit. Zralé ovoce a lehká polyetylénová zaprděnost, jemná kultivovanost. Po ohřátí jemně anýz, ještě později přišly ostružiny a kůže. V chuti i po dvou hodinách sevřené, minerální, v ovoci málo zralé (lesní plody a švestky). Trochu strohé, žádné ohňostroje. Dobrá kyselina, celkový dojem je hodně harmonický a sevřený, ale srovnání se slavnými burgundskými Pinoty se stále vnucuje. Je to jako s krajinou, Côte-d’Or je známější a nápadnější, ale kopce kolem Morgonu a Fleurie mají svůj typický půvab.

Připomínám živé vydání Skleničkova blogu v podobě únorové degustační večeře s moselským vinařem Stefanem Erbesem a jeho víny! Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.