Dnešní poznámky začnou trochu zmateně: po první skleničce jsem chtěl napsat Ryzlink na steroidech, víno mělo hodně nabušený projev. V půlce lahve převládly analytické sklony, podíval jsem se na etiketu a ejhle: 11,5% alkoholu. Zavrhl jsem první dojmy a podíval se na víno znova, se soustředěním.

2020 Ürziger In der Kranklei Kranklei Spätlese* feinherb, Karl Erbes
Klasická ambaláž s prodlouženou ryzlinkovou flétnou a šroubovacím uzávěrem. Ve skleničce (s ohledem na to, že jde o mladičký ryzlink) je výrazná, sytá citronově žlutá se zlatavým odstínem. Na nose med, zralé citrony, mokrý kámen. Středně intenzivní, sladěné. V chuti je kyseliny jen tak tak do harmonie, hned od úvodního ataku kyseliny se přidává med a kořenitost. Hodně zralé citrusy, na ryzlink středně plné až plné, svěží, živé, s kamenitě minerálním závěrem. Víno klame některými projevy přezrálosti (med a koření), které pochází z malého podílu botrytických hroznů (ty na etiketě prozrazuje hvězdička* za Spätlese) a vyšší koncentrací (extraktem), danou zbytkovým cukrem (21 gramů). Přesto má nízký alkohol, strukturu a výbornou harmonii, krásně se pije. Působí jako skoro-ale-ne-úplně-suché, 21 gramů cukru jako by vyfutrovalo tělo, zvětšilo koncentraci, ale nepůsobí úplně sladce. Kořenitý projev a medové chutě jdou zřejmě na vrub botrytidě a přirozené extrakci slupek, která ji provází. Už teď je to výborné pití, se strukturou a malou botrytidou zároveň kandidát na dalších deset let archivace. Otevřel jsem ho k večeři s poměrně vyhraněným jídlem, určeným k Sangiovese nebo Pinotu Noir a ryzlink to zládl perfektně.

Omlouvám se za úvodní poznámku, kombinace lehkosti ročníku 2020, nízkého alkoholu a botrytických projevů mě zpočátku zmátla.