Z cyklu vzpomínky na léto
Možná bych tady mohl propagovat Beaujolais víc, hlavně teď v zimě, ale moje zážitky a vzpomínky na region jsou rozdělené podle ročních období. První návštěvu jsem dal v dubnu 2005, bylo to studené předjaří. Víno jsem si užíval, ale krajinu a region moc ne. Podruhé to bylo v únoru 2015. Popisoval jsem to třeba tady a tady. Objevil jsem tam tři špičkové vinaře (a dovezl vína od dvou z nich), ale počasí bylo vysilující. Zima a větrno, zdržel jsem se jen tři dny s nabitým programem (čtyři návštěvy vinařství denně) a cestou zpátky jsem byl úplně ztahaný.
Hned poté jsem jel v červenci do Mâconu. Do Beaujolais je to jen kousek a tak jsme tam několikrát zajeli. Beaujolaiské kopce v pětatřicetistupňových vedrech jsou úplně jiný zažitek, doporučuju! Místní vinice mají často červenou půdu, okolní kopce kolem regionu jakoby zadržovaly horko a vracely ho do kotliny. Rozpraskaná země ve vinicích a usychající listy révy. S tím souvisí i to, že jsem nejspíš marně hledal Beaujolais, které popisuje Kermitt Lynch. Lehké, snadno pitelné až chlastací víno s nízkým alkoholem (11-12%) ustupuje plnějším červeným vínům s vyšším alkoholem, 14 a víc procent není vyjímkou. Ale červencovou dovolenou v Beaujolais doporučuju! Kdybych si dnes musel vybrat mezi burgundským Côte d’Or a Beaujolais, beru Bóžo.
Jenže to byla až dosud moje jediná letní zkušenost, znova jsem tam byl jen v prosinci nebo v lednu. Má to svoje výhody (vinaři na mě mají víc času, jakoby byli vděční za návštěvu, zatímco v létě jsou návštěvama přesycení). Přesto, kdybych chtěl propagovat Beaujolais, mám dost depresivních fotek z prosince, ledna a února, ale málo slunečných z léta…
Dnešní večeře mi přivolala vzpomínky: paštika, bageta, rajčata, šunka, comté a brie. Jak víno souvisí s jídlem, tak i moje vzpomínky souvisí s cestama s dětmi. Tehdy v červenci 2015 bylo synovi čerstvých patnáct a stala se s ním změna. Namísto dětských řečí o fotbale a Harry Potterovi začal vést chytrý řeči. To jsou jeho vlastní slova! Večeřeli jsme na zahradě u stolku, na který jsme rozložili paštiku, sýry, šunku, ovoce, limonády pro děti (a víno pro mě) a syn začal probírat dospělá společenská témata. Když se setmělo, skončili jsme vždycky u fotbalu. Až do mâconské dovolené zůstával u dětských témat, ale tam najednou přepnul.
Jednou šel kolem nás náš pětasedmdesátiletý pan domácí. Domlouvali jsme se složitě, moje francouzština byla ubohá a jeho angličtina taky nebyla dobrá. Přesto se při každém setkání zastavil na společenskou konverzaci :-) Většinou to bylo jako hluchý s němým, ale jednou konverzace nabyla smyslu. Ukázal jsem mu, že máme k večeři místní víno a nalil mu do skleničky malý vzorek. Pan domácí přivoněl, usrkl a strnul. Sjel mě pohledem od hlavy k patám a zase zpátky nahoru, konsternovaným, nevěřícím pohledem. Seděl jsem tam v šortkách a sandálech, prošoupanou košili jsem měl rozepnutou, prostě jsem se dvěma nezletilýma a ukřičenýma dětma nevypadal jako důvěryhodná existence. Potom udiveně pronesl, hlasitě: Mais, c’est le meuiller vin!
Tak jsem se mu svojí lámanou francouzštinou snažil vysvětlit, že to vím. Že jsem dovozce vína a to víno jsem ten den dostal od vinaře. Byl to tuším Morgon Javernières 2010 od Desvignes a pan Doumet se už na mě tím užaslým pohledem nikdy nepodíval. Možná mě to víno společensky rehabilitovalo.
Morgon Javernières 2015, Louis-Claude Desvignes
Podle několika rozhovorů s Benoitem Desvignes praktikují biodynamiku, ale bez certifikace. Zdánlivě bez souvislosti s tím je na zadní etiketě informace „Osmá generace od roku 1712.“ Nemám poslední ročenku Revue du Vin de France, ale před dvěma lety s ní Desvignes měli dvě hvězdičky. Spolu s dalšími pěti nebo šesti podniky, nikdo v Beaujolais neměl víc (Mee Godard má na svém webu stále jen jednu hvězdičku, to je můj další favorit). Takže absolutní špička, a pro mě je jasné a srozumitelné, že se nenechávají certifikovat. Javernières je nejlepší parcela, jakési Grand Cru (tenhle systém se v Beaujolais nepoužívá, ale stejně) na vinici Côte du Py.
Burgundská lahev, celokorek a graficky čistá, noblesní etiketa. Ve skleničce temně rudá, neprůhledná barva. Předem varuje, že přijde koncentrované, husté víno. Na nose příjemná kořenitá vůně s jódovou stopou. Zralé červené ovoce až v druhém plánu. Takhle verbalizované to nezní dobře, ale ve skleničce působí příjemně (přestože se opět hlásí vyšší koncentrace, 14,5% alkoholu). V chuti harmonické, koncentrované od prvního doteku v puse. I nástup kyseliny je schovaný do celkového projevu, ten je typicky beujolaiský, tedy mix ovoce a zeleniny, v tomto případě v hodně koncentrované formě. Když jsem k obědu v restauraci v Romanèche-Thorins dostal hovězí na zelenině, přesně se to k tomu hodilo. Závěr chuti prozrazuje, že víno už si sedá, harmonizuje se a zklidňuje. Upřímně, do ideální formy má ještě 6-10 roků. Tolik času mu nedám, nechci ho tady nechat nevypité :-) ale zkušenost s Javernières 2008 od Desvignes ukazuje, že deset roků není pro klasické Beaujolais žádný věk. Zapomeňte na Beaujolais Nouveau, pravé Beaujolais může být velké víno s perspektivou desítek roků.
Už bych to snad ani nemusel připomínat, ale uzávěrka přihlášek na lednovou degustaci nejnovějších i velmi starých ryzlinků s moselským vínařem Stefanem Erbesem se blíží. V pondělí 21. ledna musím objednat sushi, takže přihlášky prosím do soboty 19. ledna. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.