Abych předešel posměšným poznámkám, rovnou přiznám, že fotit Vermut de Capçanes v dnešním počasí (+4 stupně Celsia) je špatnej nápad. Dohnala mě k tomu zvědavost. Dostal jsem z vinařství dvě lahve na vyzkoušení a o víkendu si jednu z nich vyžádala kolegyně z konkurenčního podniku. Bylo mi jasné, že ji chce, protože zvažuje vlastní dovoz, ale co už nadělám – na rozdíl od předchozích případů, kdy Skleničkovy bedýnky inspirovaly jiné dovozce to ani neskrývá, ani mi neopisuje z webu přihlašovací dotazníky :-) Navíc kolegyně byla ve Španělsku a s vínem z Capçanes se tam setkala, takže jsem ji aspoň vyzpovídal ohledně kultury požívání vermutu v Barceloně.  

Z dětství znám jen italské vermuty. Táta na nich ujížděl, měli jsme je každé Vánoce. Kultovní hlášku Jiřího Kodeta z filmu Vrchní, prchni! o tom, že podchlazený Metropol nikdo nerozezná od Cinzana jsem slyšel mnohokrát ještě dřív, než jsem poprvé viděl film. Přesto z Capçanes přijely lahve tmavé barvy a s nimi podezření, že Vermut Negro bude něco docela jiného než co znám z dětství.

Co jsem stručně vyčetl a doslechl se (včetně fotky s ústřicemi, kterou v Barceloně vyfotil poděbradský čtenář, fanoušek blogu a poradce na španělská vína Tonda Horák – ano, takhle se podává Vermut!), černý vermut se vyrábí z bílého vína macerací s bylinami. Kvašení se zastavuje předčasně (= s menším či větším zbytkovým cukrem) přídavkem destilátu, takže španělské vermuty mívají 15 až 20 procent alkoholu. Podávají se na ledu s plátkem citronu nebo pomeranče, s olivami a tapas. Stala se z toho barcelonská móda, ale frčí to jak mezi turisty tak mezi místními. (Nejspíš mají katalánské bary každý svůj Vermut de la Casa od vlastního malovýrobce – někdo si ho zředí sifonem a někdo panákem destilátu). Už podle popisu si to znova spojuju s teplotami nad 30 stupňů, ne s dnešní větrnou nulou. Chtěl jsem si tím na Vánoce přivolat iluzi léta, ale bez topení puštěného na plný výkon se to nepodaří ani teď :-)

Barvou je to Kofola, vůní anýzovka. Název odkazuje k pelyňku a použitých bylin může být vícero, ale první se do vůně tlačí kmín, bez, celkově je to vyvážené do hořka a příjemné. V chuti podobně, převládají bylinné chutě s karamelem. 16,5% alkoholu. Není to úplně suché, ale malý zbytkový cukr neruší. Podle poradce Horáka je vermut ve vinařství ke koupi za necelých 9 EUR, podle mého ceníku by v Čechách mohl stát podobně (nespočítal jsem spotřební daň, ale ta by neměla být vysoká).

Zkoušel jsem několik možností podávání. Na ledu s pomerančem (úvodní fotka) nefunguje v teplotách těsně nad nulou (i když je to jen za oknem). Koktejly mě nenadchly, podstatně lepší byla vymačkaná šťáva z pomeranče a Vermut 1:1. Pozdě večer se mi zdá nejlepší nepodchlazený čistý hořký Vermut. Království za olivu!

Hezký víkend a připomínám poslední dvě volná místa na pražské degustaci Sylvánů. Podrobnosti jsou tady, přihláška tady. V úterý není v Praze žádná demonstrace (aspoň myslím), tak pojďte degustovat Sylvány!