Le Gamaret 2019 Vin de France, Château de Durette
Druhé nejlevnější červené z Durette. Jednoduchá etiketa, korek z drti. Ve skleničce temná granátově rudá s fialovým odstínem, na nose mladé Gamay s typickými aromaty karbonické macerace, fialky, koření. V chuti je to parádně hladké, sametové, s bezvadně integrovanou kyselinou, fialkové, harmonické. Málo až středně plné, s pěknou koncentrací a kořenitým závěrem a spoustou lékořice. 14% alkoholu vysvětluje plnost… ale je to hladké, kultivované pití. S pohledem na etiketu a zatřídění jsem čekal supermarketový lacák, rašpli, ale je to o třídu lepší než běžné Beaujolais, i když v tomto případě bez výraznější osobitosti. U nás by stálo odhadem 270 kaček, což by mohl být problém díky zatřídění jako Vin de France. Technicky je Gamaret perfektně odvedená práce.
Juliénas Inspiration 2018, Château de Durette
Inspiration v tomto případě překládám jako „na vlastní nebezpečí,“ protože na zadní etiketě stojí 14,5% alkoholu. Druhé nejdražší víno z nabídky výrobce, takže jsem se bez ochutnání neodvážil kupovat. Ambaláž je shodná s Chénas Fidelité a Régnié Exception, takže půjdu rovnou na degustační poznámky.
Ve skleničce je temně rudá ostružinová barva, husté mosty na stěně sklenky. Na nose jemná vůně hodně zralého červeného ovoce. V chuti je to podobné, středně plné, koncentrované se zralým ovocným projevem. Červené ovoce, ostružiny a třešně, zralost trochu upozaďuje kyselinu, plnost podpořená alkoholem, dokonale hladký, sametový projev s pikantní kořenitou tečkou. Málo tříslovin, takže za mě nearchivovat, ale brzy vypít. Zralé ovoce je opojné, kromě nejdražších Morgonů a Moulinů z ročníku 2015 jsem ještě neměl tak dokonale ovocné Beaujolais. Krása degustovat, ale rovnou dodám, že pro mě na delší pití je 14,5% alkoholu trochu únavné.