Určitě musím dementovat (popřít) pomluvy, že jedu do Francie jen proto, že se mi ani po týdnu nechce doma uklízet. Hektický týden byl fajn, ale rozhodl jsem se splnit si jeden dávný sen. Musel jsem přitom překonat mnohé překážky a zjistil jsem, že vypít lahev burgundského bílého Premier Cru je rychlejší než rezervovat si v Burgundsku ubytování .  

Úterní večer vyplnilo bušení do klávesnice a zoufalý telefonát do jednoho hotýlku, kde jsem před dvěma roky už strávil několik nocí. Nakonec jsem zjistil, že embossované číslice 4 a 9 na platební kartě se snadno zamění a natruc si zabookoval úplně jiné hotely :-) Češi se přece nevzdávají!

Dál raději nebudu nic prozrazovat. V nedávné minulosti jsem mlčel jako Fučík a zatajoval objevy francouzských vinařů, ale stejně mě občas někdo předběhl. Takže zatajím i zbrusu nový a zatím nepotvrzený tip z Beaujolais a naznačím jen, že bych rád přivezl burgundské Pinoty. Hlavně jeden, o kterém průběžně píšu od samých začátků blogu. Dávný sen z roku 2005, kdy jsem jel do Burgundska poprvé, a který mi do velké míry symbolizuje to, jak Burgundsko vidím a cítím. Ne jako zemi náhlých zbohatlíků, ale jako původně chudý region sedláků v pohorkách a kostkovaných flanelových košilích. Pořád si pamatuju úvodní setkání s Markem Bouthenetem z Cheilly s jeho suchou rozpraskanou rukou a Michela Guillarda z Gevrey a jeho ironický úsměv, když mi říkal: ale víno se nedělá na archivaci, ale na pití!

Ale třeba tam najdu něco úplně jiného než dávné vzpomínky. Do ciziny se má jezdit s otevřenýma očima a ne s předem hotovým názorem. Tak ve středu ráno jedu :-)