Konečně se dostávám k Berthenetovu Chardonnay PUR 2018 s podtitulem Sans Soufre Ajouté, což amatérsky a bez slovníku překládám jako Bez přidané síry. Většina čtenářů už ví a zbylým vysvětlím, že víno nikdy není zcela bez síry. Síra vzniká v malém množství jako vedlejší produkt alkoholového kvašení, takže pár miligramů SO2 analytici najdou, i když vinař síru nepřidá.  

Za sebe můžu říct, že s používáním síry ve vinařství nemám problém, pokud se používá jako konzervační činidlo pro ochranu vína při dlouhé dopravě a skladování v nepříznivých podmínkách. Problém začíná, když je síra použitá jako chuťotvorný prvek. Tudy cesta nevede, jsem pro toleranci co nejmenšího množství síry.

Chardonnay PUR 2018 je novinka v sortimentu Domaine Berthenet. Neznal jsem, ale lákalo mě vyzkoušet. Netradiční zelená etiketa se odlišuje od všech ostatních vín a ukazuje distanc, jen stylizovaný podpis Berthenet ji graficky spojuje s výrobcem. Ve skleničce je středně plná až plná citronově žlutá barva, na nose jablka a zralé citrusy. Vůně je spíš zralá než svěží, svěžest jasně chybí. V chuti ovocné a výrazně do jablek a jablečných slupek, jen vzdáleně zralé citrusy. Dobrá kyselina, ale mdlý projev. Zpočátku až do saponátových mydlinek, ale ty brzy vyvanuly a zůstala zralá jablka a ryngle. Chardonnay bych asi určil, Montagny ne. Jako experiment snesitelné, ale myslím, že nejlepší hrozny skončily v jiných vínech.

Montagny Les Coeres 2018, Domaine Berthenet
Coeres jsou se sírou a s barikovým sudem, víno zřejmě zavedl mladý Francois Berthenet. Trochu netypické tím, že to není Premier Cru – zpaměti asi polovina vinic v Montagny je zatříděná jako Premier Cru a Berthenetové nabízí jen dvě „základní“ Montagny. Francoisova vína od počátku nesou odlišně graficky stylizovanou etiketu, která mi rve oči. S podivným fontem, ve kterém je vysázeno MONTAGNY, jsem se stále ještě nesmířil.

Ve skleničce je světlá citronově žlutá barva, na nose sice málo intenzivní, ale stylem úplně jasná burgundská šardonka s barikovým sudem. Zralé citrusy a dub, tohle mě před patnácti lety spolehlivě dostávalo. V chuti to pokračuje včetně (s ohledem na ročník) pěkné kyseliny, zralých citronů, nedůrazné vanilky a kokosu, lehkých příznaků malých dubových sudů. V úvodní nabídce bedýnek jsem psal ze vzpomínek na degustaci ve vinařství, že to je základní jednoduché víno s hodně důrazným barikem – druhá část o bariku úplně neplatí. Je to jednoduché a projevem je to spíš burgundská supermarketová velkovýroba, ale sud není nijak přehnaný. Před patnácti lety by se mi to určitě moc líbilo, dneska si raději připlatím 50 kaček za Saint Morilles nebo Mont Cuchot.