Severoitalský region Piemonte dává několik známých a slavných vín. Nejvýznamnější jsou asi vína z odrůdy Nebbiolo (Barolo, Barbaresco, Roero), Barbera a ekonomicky nejvýznamnější je kupodivu Moscato d’Asti. Kromě toho Piemonte oplývá odrůdami, které se dají označit jako okrajové, nebo taky podivnosti až obskurnosti. Nejznámější z nich je Freisa, kterou v jiných souvislostech často citovaný Robert Parker označil přímo za ohavnost (ale jiní renomovaní degustátoři měli opačný názor). Je tu i Ruché, Timorasso, Albarossa, Bracchetto… a někde mezi těmito dvěma skupinami je Grignolino.
Je to seriózní odrůda, protože se z ní dělají seriózní vína, která nám středoevropanům silně připomínají (náš :o) Pinot Noir. Zároveň je to i výjimka, protože mnohé vlastnosti ji zařazují mezi okrajové odrůdy. Je málo rozšířená, vlastně jen ve dvou DOC (Monferrato Casale a Asti). Kromě světlé barvy (podobnost s Pinotem) mají vína taky velký obsah taninů a nahořklou chuť. To je zřejmě dáno nadbytkem peciček, ze kterých se taniny vylouhují do vína. (Název Grignolino údajně v piemontské italštině znamená „hodně peciček.“) Podle encyklopedie se vína vyznačují taky ovocným projevem, lehkostí a už zmiňovanou světlou barvou, která vás nutí uvažovat, jestli je to ještě rosé nebo už červené.
První zkušenost jsem s Grignolinem udělal před třemi roky tady. O rok později jsem se v Perugii dokonce setkal s Danilo Poggiem, exportním ředitelem výrobce prvního vína, vinařství Montalbera z Castagnole Monferrato, a zprostředkoval první dodávku Montalbery do ČR. Přivezl ji František Šamla, který má vášeň pro okrajové (i ty velké) odrůdy Piemontu. A už je to tady zase, v říjnu jsem dostal ochutnat několikero vín z Grignolina na dvoudenní maratónské degustaci v Peschieře a další mi poslal k posouzení piemontský vinař Gianluca Battaglio.
Grignolino 2012 DOC, Battaglio
Ambaláž s jednoduchou barevnou etiketou, plastový „korek.“ Ve skleničce se víno tváří přesně podle popisu výše, je to ještě rosé nebo už červené? Podle mých měřítek ještě rosé :o) každopádně je barva krásně čistá. Vůně svěží, jemná, neurčitě ovocná se špetkou koření. V chuti suché, ale s malým zbytkem cukru, příjemně ovocité až do nálevu ze švestkového kompotu, s kultivovaně nahořklým závěrem chuti. 12% alkoholu. Jednoduché (připravené v nerezovém tanku) a docela příjemné pití s všemi typickými atributy odrůdy. Slušné víno (a s cenou pod 200 kaček ani ne drahé) z okrajové (tedy málo známé) odrůdy. Přitahuje sympatickými projevy podobnosti s Pinotem Noir, ale soukromě mě trochu vyrušuje dojem, že vinař záměrně ponechal malý zbytkový cukr pro zvýšení pleasure faktoru. Žádný prodejní trhák, ale slušná ukázka málo známé odrůdy. Určitě stojí za to ochutnat pár ukázek Grignolina.