Při několika příležitostech jsem teď psal o víně a potřeboval si ověřit pár informací. Poprvé to bylo italské Orvieto, podruhé beaujolaiská vinařka Mee Godard. A zjistil jsem, že na některé věci je jediná reference široko-daleko Skleničkův blog. Naštěstí to nejsou žádná zásadní témata, ale soukromě bych měl radost, kdyby se třeba špičkové Beaujolais jako téma stalo známějším. Bohužel z první ligy sedmi výrobců s nejvyšším oceněním v ročence Revue du Vin de France do Čech dováží jen jednoho vinaře AdVivum.
Minulý týden jsem měl poučný rozhovor v jedné vinotéce, obecně považované za špičkovou, a došlo na to, že majitel dává přednost Beaujolais Nouveau. Zákazníci to vyžadují, klasické Beaujolais naopak nechtějí. Česky řečeno, prodává se to a neprodává se to. Měly by Komunitní bedýnky větší úspěch, kdybych v listopadu nabízel Beaujolais Nouveau? Jako amatérský psycholog si myslím, že člověk nemá na vybranou a jedná podle genetického naprogramování, přesto bych byl rád za víc Orvieta a víc klasického Beaujolais.
Nakolik je asi čtyřicetiletá Mee Godard, která si koupila pět hektarů vinic v Morgonu teprve před čtyřmi roky (v únoru 2013) představitelkou klasického Beaujolais, to možná bude téma příštích dvaceti let, jestli bude vzestup Beaujolais jako regionu dál pokračovat. Od únorové návštěvy u ní jsem vyhlížel možnost otevřít si její víno v klidu doma. Dvě lahve na nedávné bedýnkové degustaci nepočítám, když vedu degustaci, zásadně nepolykám a vyplivuju, vpodstatě jen kontroluju, že víno nemá vadu.
Morgon Côte du Py 2015, Mee Godard
Morgonské Côte du Py je místní pýcha, nejvýznamnější vinice. Víno má hustou, temně karmínovou barvu, zřejmě bez filtrace. Na nose sotva zralé červené ovoce, semiš, jemnost a svěžest. V chuti bezvadná kyselina, samet a paradoxně i nevyzrálé ovoce až téměř do zelených tónů a syrových tříslovin. Jemnost ano, ale zatím ukazuje spíš potenciál než vyzrálost. Pevně strukturované, koncentrované, hladké, a přitom ještě hodně mladé. Podle mých vzpomínek z morgonské degustace projevem asi nejtypičtější Beaujolais, ale potřebuje nejmíň tři roky času.
Druhý den? Karmínově kávová barva, docela impozantní. Ve vůni jasné Beaujolais, jestli některá vína Mee Godard volně řečeno překračují hranice, tak Côte du Py je jasné Beaujolais. Málo zralé ovoce (říkal jsem tomu zelenina) a smrádky z karbonické macerace. Samet a jemnost, ale projevem typické Beaujolais. V chuti je patrná vysoká koncentrace, struktura, slušná kyselina, ovoce. Už to není tak syrové a taninové, ale stále to ještě není hotové a připravené k pití. Bude to velké, ale snad za pět roků.
Třetí den otvírám víno mírně podchlazené, to trochu sráží aromatiku. Po rozmíchání ve skleničce převládne zralá vůně červeného ovoce a exotického koření, celkově středomořský projev, který bych podle koření naslepo umístil do Arábie nebo Persie. V chuti už hodně klasický projev s pevnou kyselinou a strukturou, typické Beaujolais s paprikou, červeným ovocem a taninovým závěrem. Koncentrace, struktura a pevná kyselina se projevovaly ve všech třech dnech, ale chuťový projev se měnil. Když si po sobě čtu předchozí poznámky, vidím, že třetí den je víno v chuti čistější, klasičtější a měkčí. Při mé únorové návštěvě vinařka tvrdila, že má ambici dělat vína na dlouhou archivaci, a proměny Côte du Py během třídenní degustace to potvrzují. Bohužel jsou ambiciózní i její ceny, zrovna Côte du Py má přímo pekelné ambice.
Připomínám aktuální bedýnku s víny z italského Orvieta s průměrnou cenou 250 kaček. Podrobnosti jsou tady a přhlásit se můžete tady.