Facebook a další internetové vymoženosti pro mě dlouho byly jen ztráta času, ale o víkendu jsem se nechal nachytat. Kamarád – čtenář blogu postoval ze Strasbourgu fotku se starým panem Berthenetem, tak jsem si vyprosil jednu lahev. Na štrasburském Salonu nezávislých vinařů bylo podle kamarádova referátu přes 700 vystavovatelů. Čtyřdenní vstupné (6 EURO) zahrnovalo degustační skleničku a neomezený příděl vzorků, ale už ne katalog (další 4 EURO, hrůza ten kapitalismus!).

Po dvou letech zkouším nový ročník Berthenetova Chardonnay (na fotce pražma čli zubatac, ryba musí plavat…). Do zatím posledních poznámek o Saint Morilles jsem nacpal i přezíravé poznámky o domácích poměrech. Tomu se tentokrát určitě vyhnu, slibuju! Ani slovo o domácím vinohradnictví, přestože mě irituje převládající (sebe)obdivný narativ: udělali jsme ohromný skok dopředu, nakoupili moderní technologie a máme lepší vybavení, než mají v současnosti vinaři v Itálii a Francii. Jo, to je naprostá pravda. Když si koupíte nerezové tanky s řízením teploty o deset let později, než váš konkurent, dostanete pokročilejší generaci technologie. Co si nekoupíte, to je způsob uvažování, myšlení o víně. Takže můžete přeskočit třicet let technologického vývoje a dělat stejná vína jako před třiceti lety, ale mnohem čistší, preciznější…a vaši konkurenti zatím taky nespí a vyvíjí se dál. Ty nablejskaný nerezový tanky za nikoho víno nevymyslí. Nejrychleji se mění způsob uvažování o víně, na to nejsou potřeba žádné tanky, sudy ani amfory. Jak jsem psal výš, ani slovo… :-)

Montagny 1er Cru Saint Morille 2017, J-P. Berthenet
První dojem z vína je spíš mdlý až selský (žádné zcestné „selské“ vůně, jen jisté rozostření chuti) a přináší drobné zklamání. Předchozí ročníky Berthenetových šardonek bývaly odrůdově i místně typické, častokrát jsem přemýšlel jen o tom, jaký podíl barikových sudů byl použitý (většinou žádný, jen nerez). Tentokrát je víno na první dojem hůř čitelné, k jasnějším atributům burgundského Chardonnay se dopracuje až po devadesáti minutách v otevřené lahvi. Potom vystoupí kyselina a víno získá typičtější burgundský projev. Kyselina to nijak nepřehání (ani po čase ne), v ovoci jen zralé citrusy, slušná koncentrace a kamenitě minerální závěr. Jednoduché, čisté, uměřené, dobře pitelné, ale zatím nevyhraněné a bez nadšení.

Nejraději bych se k Saint Morille 2017 vrátil znovu na podzim. Rád bych se přesvědčil, jestli za netypický projev může čas (je ještě brzo po lahvování), spontánní kvašení nebo nějaká změna kurzu vinařství.

Vall del Calás 2014, Celler de Capçanes
Poslední lahev ze zářijových bedýnek, bordeauxská směs Merlotu (50%), Garnache (35%) a Tempranilla ze španělského (katalánského) družstva. Organicky vedené staré vinice v Serra Llaberia, dlouhé kvašení a 12 měsíců v barikových sudech.

Stylizovaná etiketa se starým manuskriptem a celokorek mají zřejmě podporovat myšlenky na delší archivaci :-) mně se zdálo, že na červené víno střední třídy by čtyři roky mohly být akorát. Ve skleničce je světlejší rudá barva, na nose zralé červené ovoce, peckoviny, luční květy a elegantní vanilková aromata ze sudu. V chuti perfektně vyvážené s ovocným projevem (peckoviny), vyšším alkoholem (14,5%) působí téměř dosladka, živé a svěží, s lehkým kořenitým (lékořice) závěrem a pěknými taniny. Všechno je ještě hodně ostré a živé, ale přesto slušně komplexní. Moderní víno střední třídy, ovocné, komplexní a krásně vyvážené. Tipuju, že se může ještě dva až tři roky zlepšovat, s bedýnkovou cenou (390 Kč) za mě dobrá koupě.