Když otvírám víno a přetrhnu korek, zase si vzpomenu na vánoční procházku s dětma. Cestou jsem je poučoval o slunovratu a o tom, že už se začínají prodlužovat dny a krátit noci. Sice bude zima, ale slunce už přináší jaro. Tvářily se netrpělivě a kysele. My víme, to jsme se učili ve škole, přeci! Tak jsem to uzavřel slovy: říkám vám to proto, že od teď už bude všechno lepší! No a chvíli po návratu z procházky jsem otvíral víno a přetrhl korek. Potichu jsem si pro sebe zaklel: sakra! Syn stál vedle mě, melancholicky se na mě zadíval a řekl, od teď už bude všechno lepší… někdy bych ho zabil :o)

Od trhání korku a polévání koberců vínem zpátky k vínu samotnému… Matt Kramer loni ve Wine Spectatoru psal, že si začínající milovník vína má najít mentora a nechat se vést někým zkušenějším. Vztahy žáka a učitele dovedou být dramaticky vyostřené ve chvíli, kdy se žák (zákonitě!) emancipuje a učitel má dojem, že by se jeho oblíbený žák od něj mohl ještě hodně naučit, ale podobnými dramaty se dnes zabývat nebudu :o) od toho je učitel učitelem, aby to zvládl! Pokud jde o orientaci ve víně, je nabídka zkušenějších učitelů trochu omezená, většinou jde o prodejce vína. S dnešním Pinotem mě napadla další možnost, kde najít mentora.

Před dvěma lety jsem přivezl ze Sancerre nějaké Sauvignony a Pinoty, podrobněji je to tady. S papírově větším či ušlechtilejším pinotem A Nicolas jsem sklízel radost, základní Terre de Maimbray z vinařství bratří Reverdyů, mě vždycky iritoval. Nedostatkem koncentrace a zemitým projevem, který provokoval k myšlenkám na nějakou vadu. Až před týdnem jsem se s ním smířil. Po prvním ochutnání celé dva roky čekání zaklaply do sebe jako když sestavíte skládačku: Reverdy věděl, co dělá! Předchozí ochutnávky byly prostě předčasné, víno potřebovalo vyčistit od zemitých projevů, aby se ukázalo. Měl jsem mu víc důvěřovat – ostatně jsem si ho vybral právě proto, že používal sklepní technologie tak umírněně (kromě jednoho vína žádné bariky, většinou jen velké sudy, ale zato od kvašení až po lahvování) a vína měl harmonická, pitelná, a nepřetěžkaná. Možná stejně jako učitele by si člověk mohl vybrat vinaře, důvěřovat mu a nechat se vést – dva roky v případě dnešního Pinotu nejsou až tak dlouhé učení :o)

Terre de Maimbray 2011 Sancerre AOC, Pascal et Nicolas Reverdy

Vždycky měl a stále má krásnou barvu, lehce zakalenou (=nefiltrované) rubínovou, průhlednou. V nose zase zemitost a svěží ovoce, švestky a jehličnatý les, hned po otevření byla i pryskyřice. V chuti lehké s pěknou kyselinou, tónem dozrávajících švestek, svěží a vzdušné jako letní ráno. Zemitý tón v chuti zmizel, ale zůstala v ní podobně laděná mineralita, která mi chutná po vápenci (ale to je zřejmě sugesce vyplývající z toho, že vím, že celé Sancerre je na vápenci). Sexy mix ovoce a koření v těle, zajímavý růžovo-parfémový závěr s hřejícím alkoholem (13%): vzdušné a hodně ženské víno. Francouzská elegance, jen trochu zbrzděná mladými vinicemi. I menší koncentrace tady působí jako svěžest a lehkost, celek má přitažlivost až erotickou.

S EURem za 29 kaček není vhodná doba na vymýšlení nových dovozů, ale k Reverdyům bych se chtěl vrátit!