Nedělní odpoledne v Troji, spousta příjemných a motivujících setkání se čtenáři. Navrch dvě setkání s vinaři.
Italka Elisabetta Foradori (Trento) mluví o odrůdě Teroldego.
Amfory, potom sudy, dlouhá macerace slupek a tak… celkový dojem vynikající. Můj favorit z šesti prezentovaných vín by bylo základní Teroldego 2010.
Snadno bych o tom napsal podobný a rozsáhlý report, ale bez samotných vín to nemá cenu. Jo, a dělá to biodynamicky, ale ani to (myslím) není důležité.
Miloš Michlovský a jeho Kázání o zdravém víně následovalo hned po Foradori. Tady se mi nevešel do záběru, když předváděl parafrázi Kozmy Prutkova, že „nemůžete obejmout neobejmutelné.“
V důsledku to byly (Foradori i Michlovský) dvě obchodní prezentace vín. Michlovský byl zábavnější, expresivnější, předvedl víc vín, ale taky rád provokoval k nesouhlasu. Nic proti tomu, ale trochu to odvádí pozornost od vína. Foradori nechala víc vyniknout vína, Michlovský rád vyniká sám.
Tahle degustace by vydala na další sáhodlouhý report (a každému doporučuju při nejbližší příležitosti navštívit, překvapilo mě, že nebylo narváno?), ale stejně jako výše u Foradori, bez vín samotných to nedá smysl. Vlašáky byly vynikající a vlašák 2006 Výběr z bobulí z Michlovského řady Premier bylo skutečně velké víno, Grand Cru Pálava.
No jo, velké víno z Moravy, ale za jakou cenu? Mi přijde, že pak za srovnatelnou cenu je už zase lepší zahraniční víno… V tom vidím jako zákazník problém.
Myslím, že před časem stávalo 1200-1500 Kč a to se mi zdá OK. Srovnávání velkých vín podle cen nikam nevede, tohle je vyjímečné víno a buď za něj jste ochotný cenu zaplatit nebo ne, nic víc. Takhle z hlavy si vybavuju jen jedno srovnatelné domácí víno, a to se už taky řadí jen mezi vzpomínky… Že někdo na Moravě dokáže udělat takové víno, to je pro mě velká naděje :-)
Pokud by chtěl člověk „šetřit“, ať zkusí jeho vlašáky z „nižší“ cenové kategorie (např. nefiltrovaný 2011 z řady s ručně psanou etiketou). Michlovský prostě vlašáky umí.