Listopadový pohled na SanGi ze Santa Lucie a na dvě vynikající Vernaccie. Hydra Vernaccia di SG DOCG 2021, Il Palagione
Il Palagione je mladé vinařství (založeno 1995) s poměrně nízkými cenami, které se úspěšně tlačí do toskánské špičky. Byl jsem tam v květnu a absolvoval pěknou degustaci s Giorgiem Comotti, jedním z majitelů, a dnes jsem si ve vinotéce v SanGi koupil Hydru pro srovnání s dalšími Vernacciami. A taky pro kontrolu, jak se Hydra změnila na konci roku.
Díky květnovým poznámkám můžu napsat, že Hydra je nerezovka bez jablečno-mléčného kvašení, což je dost důležité, kyselinu má výraznou. Leč popořadě. Světle žlutá barva spíš slámového odstínu, na nose hned od začátku výrazné, s polo-vyzrálým ovocným projvem a kyselinou. OK, už jsem se kdysi kdesi dočetl, že kyselina nevoní, ale ten projev předem sugeruje představu vyšší kyseliny. A co se slíbí, to se splní. Kyselina tam je jako pionýrský slib, který vás vede celým životem. Bezvadně zralý ovocný projev, vyšší kyselina, citrusy, jablka, žluté ovoce. Vyšší intenzita, slušná harmonie, střední plnost, svěžest a energie, na Vernaccii z horkého suchého ročníku 2021 je to super. 13% alkoholu. Krásné pití a přitom jen základní víno vinařství, odhadem 11 EUR ve vinotéce. V květnu jsem si Hydru soukromě vyhodnotil jako jednu ze dvou nejlepších základních Vernaccií ročníku 2021, v listopadu to hodnocení stále platí. Lehkost, ke které se přidává jemnost a hladkost (v květnu byl celkový projev hodně ostrý), vynikající kyselina a ovocitý projev.
Rialto Vernaccia di San Gimignano DOCG 2019, Cappella Sant’Andrea
S Flavií a Francescem jsem se seznámil v červnu 2012 v Perugii. Je to krásný a charismatický pár, který dělá výbornou Vernaccii, ale má jednu smůlu – jejich vinařství v Santa Andrea nejde najít. Když jsem byl v létě 2012 v San Gimignanu, napoprvé jsem je nenašel a napodruhé zastavil u Simona Santiniho a přivezl Vernaccii od něj. Potom jsem bloudil po sanžimiňánských kopcích ještě několikrát, ale nikdy jsem je nenašel. Aktuálně je do ČR dováží Alifea, měl bych se někdy zeptat Martina Bílého, jestli vinařství našel nebo jestli je dováží bez toho, aby je navštívil :-) Jinak vinařství má biocertifikát, experimentuje s keramickými nádobami, ale základní Vernaccii dělá tradičně v nerezu. Rialto je vyšší třída, výběr starších vinic vysazených v roce 1966 na vápenitých půdách s druhohorními mořskými zkamenělinami. Studená macerace hroznů před lisováním, spontánní kvašení a šestiměsíční ležení v nerezovém tanku na kvasničních kalech.
Ve skleničce je bledá žlutá, spíš slámového odstínu. Na nose je odrůdově čistá Vernaccia s nazrálým projevem: zralé sladké citrusy, jablka, luční květiny. V chuti plnější, ale stále s pěknou kyselinou, vyšší koncentrací (nebo možná s malým zbytkovým cukrem, prostě plnější tělo), zajímavým minerálním projevem, reduktivní, ale díky kyselině a koncentraci by se mohla ještě pár roků zlepšovat. Energické, plnost podporuje i vyšší alkohol (13,5%). Rialto má zřetelně serióznější projev než základní mladé nerezové Vernaccie, ale tím je to zábavnější, tím větší je to radost pít.