Dnes dva náhodné úlovky z hypermarketu, dvakrát kampánská Falaghina od vinařství Mastroberardino a Feudi di San Gregorio. Obě se řadí do italské špičky, ale to samozřejmě nic nevypovídá o dnešních dvou vínech: obě vinařství dostávají vysoká hodnocení za Taurasi a Cru Falanghiny, ale já jsem koupil v CONADu laciné supermarketovky. Už v září jsem tady psal o osmieurovém Greco di Tufo 2021 od Mastroberardino a dost se mi líbilo, tak jsem tentokrát zkusil Falanghinu. Pro mě je to exotická odrůda, proto jsem si vzal na srovnání Falanghinu of Feudi di San Gregorio. Soukromě si vína od italských špiček v hypermarketech vysvětluju jako prodej přebytků – etikety špičkových producentů vypadají velmi lákavě a vinařství odprodá část vín, pro které nemá předem nasmlouvaný odbyt.
Falanghina del Sannio 2021 DOC, Mastroberardino
Jen stručně základní info o vinařství: založeno 1878, dnes má 262 hektarů vinic a vyrábí asi 1,7 milionu lahví ročně. Organická certifikace, což asi u podniku této velikosti není běžné. Štíhlá flétna, perfektní korek, který je asi vyrobený z drti, ale nezdá sa, a nezáživná etiketa. Ve skleničce bledá slámově žlutá barva, na nose původně nenápadná květinová vůně rozmícháním procitne a oživí se do zralých citrusů a letních jablek. Po rozmíchání je to fakt hodně pěkný. V chuti je to podobné, luční kytky, zralé citrusy, nevýrazná jablka, taková střední cesta – není to životabudič, který by vás uvedl do vytržení, ale je to poměrně čisté, seriózní, středně plné bílé. U nás neznámá odrůda Falanghina je prezentovaná naprosto seriózně, není tomu co vytknout, jen to není úplně strhující. 12,5% alkoholu, to spolu s odkazem na jižní region ukazuje na perfektní práci ve vinici. Greco di Tufo 2021, o kterém jsem psal v září, se mi podle poznámek líbilo o kousek víc.
Falanghina del Sannio 2021 DOC, Feudi di San Gregorio 2021
Poznámky o vinařství jsou podobné, založeno 1986, 250 hektarů vinic a organická certifikace :-) Před 35 lety podnik založila rodina Ercolino, později jej převzala rodina Capaldo (překládám z vinařské ročenky a jazyková podobnost s Kmotrem je náhodná a nezamýšlená), recenzenti oceňují snahu vybudovat špičkovou produkci vína. Za sebe pochválím velmi originální a rozpoznatelnou ambaláž, výrazné a uměřené etikety Feudi di SG si pamatuju i z českých vinoték.
Ve skleničce je zářivá citronově žlutá barva, na nose zralé citrusy a jablka, středně plné, středně intenzivní, harmonické. V chuti lehké a svěží, čisté, lehké od kyseliny až po alkohol (13%), krásně pitelné. Charakterem hodně ovocné, reduktivní, ale bezvadně to zapadá do axiomu „miluju italská bílá vína z místních odrůd.“ A úplně na konci, na dně, najdu i lehkou kořenitost, která dodává osobitost a celé to odlišuje od většiny komerční supermarketové produkce.
Srovnávání je ošidné a měl bych problém z dnešních dvou Falanghin vybrat jednu: San Gregorio baví čistotou, svěžestí, lehkostí, Mastroberardino je o kousek osobitější, víc vyhraněné a kampánské. Nejzábavnější je mít obě najednou a srovnávat.