O apelaci Maranges jsem psal už v souvislosti s loňskou pinotovou bedýnkou. Loni v dubnu už Marc Bouthenet Santenay Premier Cru vyprodal, v prosinci jsem ho ještě stihl ochutnat.

Maranges Premier Cru La Fussière 2014, Marc Bouthenet   Barva letos hodně doruda, temnější rubínová. Vůně zpočátku robustní švestková, přesně vím, co by mi řekl vinař: To je La Fussière! Trochu syrová, zralé ovoce, trochu dřeva. V chuti ještě trochu zavřené, s dobře zakomponovanou kyselinou a ovocným tělem s tóny láku švestkového kompotu, s vyzrálostí i šťavnatostí zároveň. V prosinci ve vinařství se mi zdálo ještě příliš taninové, v lednu doma už jsou taniny měkké a patrné jen v závěru. Přesto je celkový projev ještě sevřený a o stupeň jednodušší, než ročník 2012, který jsme měli v květnových burgundských bedýnkách, ten už byl nazrálý jako dobře upečený losos, ze kterého vidličkou uloupáváte jednotlivé plátky. Ale možná to ročník 2014 v květnu 2016 taky dokáže.

Santenay Premier Cru Clos Rousseau 2014, Marc Bouthenet
Temná černorudá barva holandských růží, velmi povedená. Na nose od počátku komplexní, svěží a těžko separovatelné: koření, dřevo, červené ovoce. V chuti červené ovoce (švestky a třešně), svěží kyselina, vyzrálé taniny, náznakem parfémová elegance. Koncentrované (jak odpovídá kategorii) a slušně plné v těle, jen ta jemnost zatím schází. Tohle víno volá po dalším (půl)roce archivace – má potenciál předvést velký výkon, ale po roce v barikovém sudě a lahvování v prosinci potřebuje další rok na nadechnutí. Z koncentrace a harmonie jsem nadšený.

Je to jako se vším: Fussière je jednodušší, ale díky tomu i rozvinutější a přitažlivější. Clos Rousseau je komplexnější, ale bude potřebovat víc času, aby se potenciální jemnost projevila. Nejzajímavější na vínech není pití, ale srovnávání. Fussière je ovocnější, Clos Rousseau je rafinovanější a ušlechtilejší, ale oba Pinoty jsou ještě velmi nezralé. Ale to jsem si loni v dubnu myslel o předchozím ročníku stejně, a do prázdnin se zlepšily.