Na úvodní fotce jsou dvě Lacerty viridis, dovádějící v májovém poledni dvě patra pod mým toskánským balkónem. Byl máj, lásky čas… Dnes o dvou Chianti Colli Senesi z vinařství Panizzi (San Gimignano).

Chianti Colli Senesi 2020, Panizzi
V ročníku 2018 to byla úplná novinka, podle webového popisu „femininní“ protiklad ke klasickému (a maskulinnímu) Chianti Riserva Vertunno. Mně se před rokem víc líbilo lehčí a dobře pitelné základní Chianti, letos mu Panizzi nadělili ještě (superfemininní) dvojče Torre Larniano. Základní Chianti je 90% Sangiovese s 8% Merlotu a dvěma procenty Cabernetu Sauvignon. Sklízí se na konci září, lisují se celé hrozny a kvasí i vyzrává v nerezových tancích. Technické informace na webu zmiňují dvanáctiměsíční maceraci slupek, ale podle degustace si myslím, že to je překlep (dvanáctidenní by imho líp odpovídala degustaci).

Klasická ambaláž v oranžové barvě. Světlejší a krásně čistá rubínově rudá barva, a nose (ženská) vůně třešní a višní, dřevo, čistota. V chuti zpočátku výrazně švestkové, s rozdýcháním do višní. Kráááásná višňová kyselina, plnější tělo a pěkná koncentrace, dobře pitelné, ale ne úplně lehoučké. 14% alkoholu a v závěru lehké taniny typu višňové dřevo. Podle vyšší koncentrace a závěrečných taninů bych radil otvírat až v prosinci s tím, že nejmíň dva roky se ještě víno může zlepšovat. Už teď je výborné díky skvělé kyselině a ovocnému projevu.

Torre Larniano 2020 Chianti Colli Senesi, Panizzi
O vínu jsem se zmiňoval v úvodních poznámkách z návštěvy ve vinařství. Další novinka, pro odlišení od prvních dvou Chianti označená jako Torre Larniano podle věže z roku 1000, která vévodí usedlosti Larniano, kolem které mají Panizzi největší část vinic. Web zmiňuje, že věž měla sloužit jako strážní post pro výběrčí mýta na starověké Via Francigena, cestě z Londýna do Říma (a případně italských přístavů na cestě do Jeruzaléma). Budu si o tom muset něco nastudovat, protože to vypadá, že než chudáci křižáci dojeli z Londýna nebo Remeše do Jeruzaléma, tak je na mýtném oškubaly místní divoké kmeny a bez bohaté kořisti nemohli poutníci ani pomyslet na návrat.

Čisté Sangiovese, zase 14% alkoholu a podobná rubínovka s kávovým odstínem, jako v předchozím případě. Tenčí třešňovo-višňová vůně je perfektně čistá, s trochou fialek (z polední degustace v Larnianu venku si pamatuju naopak expresivní, robustní vůni). V chuti třešňovo-višňové, koncentrované, se zabudovanou (nevyčnívající) kyselinou a zkrocenými sametovými taniny. S ohřátím lehce marcipánový závěr, ale to jsou asi už příliš subtilní a osobní detaily… Bez výhrad pitelné už teď, ale stejně jako u předchozího si myslím, že v prosinci bude lepší. V přímém srovnání má „oranžová etiketa“ výraznější kyseliny a serióznější, komplexnější projev, ale Torre Larniano je skutečně vděčné chlastací víno pro požitkáře.