Svatovavřinecké 2018 kabinet, Karel Koždoň
Víno není zatříděné, ale kdyby bylo, tak jako kabinet. Dostal jsem darem s poznámkou ve stylu „když tak to vylej,“ což vždycky beru vážně, protože sám kamarádům rád nalévám největší pecky s podobnými zlehčujícími komentáři.

Malovinař z moravských Křepic a malá šarže. Karel se důsledně snaží o naturální vína bez přidané síry a Vavřinec chutná jako velmi precizní, čistý kousek. Poměrně slabá kyselina, málo tělnaté a velká ovocná zralost, spolu s kyselinou atributy ročníku. Pocitově nízký alkohol a vpodstatě jednoduché, bez odboček, ale parádně čisté, se zelenými taniny v závěru, jako když na jaře sloupnete kůru z vrbového prutu. Po prvním ochutnání jsem tipoval, že je to dělané v demižonu a závěrečné taniny jsou ze stonků, ale chyba. Víno je tři týdny kvašený samotok stočený do malého akátového soudku. O dva dny později v otevřené lahvi je to už jasné. Víno jsem podchladil a ovocná aromata ve vůni úplně překryl akátový sud. Napodruhé jsem se divil, že jsem akát nepoznal hned a taky, že mi nevadil :-) Už několik let jsem víno z akátu neměl, ale pamatuju se, že dřív jsem to neměl rád. Je to zábavná směs typického a netypického, v projevu je to jasný Vavřinec, ale díky horkému ročníku s malou kyselinou a netypicky zralým až koncentrovaným projevem.

Vizzarro 2015 Montepulciano d’Abruzzo Colline Teramane DOCG, Barone Cornacchia
Poznámky o posledním víně z nedávných bedýnek abruzzského vinařství Barone Cornacchia. Podle legendy je to Bizarro, protože ve středověkých textech se písmena V a B volně zaměňovala. Jméno se v rodině dědí od roku 1488, kdy jej dostal Alessandro Vizzarro (Bizzarro?) Cornacchia, syn Giovanniho Cornacchia, který získal pozemky Poggio Varano, Casanova a další, na kterých jsou dnes vinice Barone Cornacchia. Zatím poslední nositel jména byl Filippo Vizzarro Cornacchia, narozený 1870.

Robustní ramenatá bordeauxská lahev, pevný celokorek a noblesní etiketa s embosovaným písmem. Taky 14,5% alkoholu a biocertifikace (už jsem psal v úvodních poznámkách k abruzzské bedýnce, že v místních podmínkách by chemii používal jen úplný lůzr). Ve skleničce je neprůhledná rudočerná barva, tak temná, že se ani neodvažuju napsat pojmenovat odstín červené… na dně sklenky granátová:-) Ale to je odrůda Montepulciano d’Abruzzo, vyšší barva, alkohol i taniny. Na nose zralé červené ovoce, jemné středomořské koření až do skořice a kokosu a alkohol. V chuti lehké a jemné, s nedůraznou kyselinou a hebkými taniny hned od nástupu chuti. Červené ovoce a velká zralost, slaný a kořeněný závěr. Harmonické, vyšší alkohol podtrhuje středomořský charakter, taninů spousta, ale přesto závratně jemný, elegantní projev.

Středoevropan je zvyklý na výraznější kyseliny, nižší alkohol a tenčí tělo, ale i ten, koho odrazují tyhle středomořské vlastnosti (plus koření) musí ocenit kultivovanost a eleganci projevu. Vynikající víno.

Poslední fotka z franckého Escherndorfu připomíná, že v úterý večer je uzávěrka přihlášek nových franckých bedýnek s víny Horsta Sauera. Ve středu ráno víno objednám a jestli všechno vyjde podle plánu, příští týden (po 13/7) už chci vína rozvážet a posílat. Základní Sauerovu milerku, sylván a ryzlink vřele doporučuju! Podrobnosti jsou tady, přihláška je tady.