Pokusím se nenudit vlastními názory na region Bolgheri a psát striktně k věci: na Arundineto mám příjemnou vzpomínku někdy z roku 2013. V září mi kamarád řekl, že chce vidět Tenutu San Guido. Byli jsme asi 15 kilometrů daleko v Cecině, tak jsme tam jeli. Bylo září, těsně po sezóně, a stánky se zeleninou, ovocem a vínem podle silnic byly ještě otevřené. U jednoho jsme zastavili, zrovna u Arundineta, a koupili pár lahví. Večer na balkoně jsme je otevřeli. Pamatuju si to uspokojení, že dražší lahve se vyplatily, stály za to. Podle dnešního nákupu byly tehdejší ceny odhadem poloviční, ale účtenky nemám. Bolgheri je pro mě soukromě problematický region, ale mám s ním spojené i nostalgické vzpomínky. Jen, prosím za prominutí, založit dnes vinařství v Bolgheri tak, že koupíte šedesát hektarů vinic, postavíte supermoderní baráky a heliport, a financujete to z bankovních úvěrů, se projeví na cenách vín. A je na každém zvážit, jestli ty ceny za to stojí.

Rosso di Toscana IGT 2020, Arundineto
Podle webových informací založila Arundineto v roce 2000 rodina Corsi, a skoro nic víc se mi nepodařilo dohledat. Vinařství patří spíš k těm malým (hádám podle toho, že se vína najdou u silnice a v blízkých sámoškách). Dnešní víno je jejich střední třída, směs 80% Merlotu a 20% Cabernetu Sauvignon. Kvasí spontánně v nerezu asi 3 týdny, vyzrává dalších asi šest měsíců v nerezu, ale prodává se s velkým zpožděním, spočítejte sami: 2020 je aktuální ročník.

Něco o ambaláži: etiketa je výrazná, nepřehlédnutelná, ale… Kdyby nic, tak aspoň font co nese název Arundineto by mohl být lepší. Korek z drti, ve skleničce je temná rudá barva, hutná a neprůhledná. Na nose je středně až silně intenzivní ovocná směs s výrazným středomořským kořením: červené ovoce, hřebíček, skořice, kmín, trochu lékořice a piniové pryskyřice. Soukromě mě na tom irituje, že to je málo toskánské (když za měřítko beru Chianti atd.), ale na druhou stranu, tohle je prostě Bolgheri. V chuti se charakteristiky opakují, jen je to víc středomořského koření a míň ovoce. 14% alkoholu a s ohledem na vlastní nespokojené komentáře musím dodat, že to je dobře pitelné, příjemné, harmonické… jen to má místo mého oblíbeného ovoce víc koření a zdá se těžší, plnější. Díky technologii (nerez) má víno velmi příjemné taniny, prostě to není žádná taninová obluda a je dobře pitelné.

Chianti Classico 2022, San Felice
Další náhodný objev ze supermarketu. Myslím, že vinařství San Felice někdo do ČR dováží (ale nikdo z mých obvyklých podezřelých). Bylo založeno v roce 1968, sídlí v Castelnuovo Berardenga, má asi 140 hektarů vinic a roční výrobu 900 tisíc lahví. Taky dvě hvězdy ze tří možných v Cernilliho ročence, takže přinejmenším širší toskánská špička.

Klasická a spíš nenápadná etiketa, popravdě jsem víno vybral podle ceny (sleva, 9E). Ve skleničce je dokonale složená středně plná rubínovka, na nose středně až hodně intenzivní klasické Chianti (lesní plody a piniový les s pryskyřicí), jen pozor, vůně působí hodně reduktivně. Je sympaticky proměnlivá s promícháním a okysličením, střídavě vystupuje ovoce nebo pryskyřice, ale ten reduktivní projev je dost nápadný. V chuti je to podobné, skeptické poznámky o reduktivním zpracování se potvrzují. Jinak je to spíš lehké víno (v rámci žánru, Chianti), s pěknou kyselinou a úplně suchým projevem, perníkovým nástupem chuti a lehkými taniny, lesními plody, všechno jak má být. 13,5% alkoholu. Jen je trochu ploché, jednoduché, reduktivní – jako doprovod k pizze OK, ale od vinařství se ** v Cernilliho ročence bych si i základní Chianti Classico představoval o kus lepší.