Côtes du Rhône Blanc 2020, M.Chapoutier
Začal únor a už prvního některým lidem hrabe. To už je fakt lepší rum s lodičkou :-) CdR je náhodná koupě v MAKRO (242 Kč). Líbila se mi klasická „burgundská“ etiketa a vzpomněl jsem si, že na jedné předkovidové degustaci se mi moc líbilo bílé CdR od jiného velkého výrobce, Gabriel Meffre. Takže šup do vozíku a za hodinu už jsem víno otvíral ke klasické italské pastě se zeleným pestem a rajčaty. Příklad ideálního párování jídla s vínem to není, ale víno samo je dobré.  

Na webu jsem nenašel žádné údaje, tak předpokládám obvyklé podezřelé Grenache Blanc – Viognier – Rousanne, podle degustace (i ceny) je víno vyrobené v nerezovém tanku. Vynikající balení, etiketa i záklopka v klasickém francouzském stylu. Ve skleničce středně intenzivní slámově žlutá barva, na nose středně intenzivní, ale těžká vůně zralých citronů a lučních květin. V chuti je to podobné, málo výrazná kyselina, plnější tělo a celkově těžší zralejší projev ovoce. Je to trochu sirupově ovocné až průmyslové s lehkou mineralitou v závěru. 14% alkoholu nevyčnívá a neruší, projevuje se jen popisovanou plností a zralostí. V zásadě je to jednoduché víno k jídlu, precizně udělané, čisté a cena na úrovni deseti EURO je úplně v pořádku. Není to nic, pro co bych s bušícím srdcem natěšený běžel temným lesem, ale jako příklad komerčního vína, které si koupíte cestou z práce a vypijete u večeře je to dokonalé.

Lyra 2019 Vernaccia di San Gimignano, Il Palagione
Druhé víno jsem už zmiňoval v nedávném pozdním sběru, o degustaci ve vinařství jsem tady psal v květnu. Lyra je „vyšší střední třída,“ víno školené delší dobu na kvasničních kalech, ale stále v nerezu, žádné sudy (následná kontrola webu ukazuje, že deset procent vína bylo v sudu). Technologicky je to trochu bludiště: 48 hodin studené macerace (tím se trochu sníží hladina kyselin, viz dále) a kvašení prodlužované řízenou teplotou (pro zvýšení ovocných aromat a chutí). Následně deset měsíců na kvasničních kalech s rozmícháváním, takže spolu se studenou macerací dvě operace ke snížení obsahu kyselin.

Ve skleničce je plnější světle žlutá barva, na nose hodně intenzivní ovocná a květinová vůně. Dost zralých citrusů, bílé broskve, trošku bon-pari tón. V chuti středně plné (na odrůdu přímo plnotučné!) s mírně potlačenou kyselinou (nemá to ostří jako mladá základní Vernaccia), zralé ovoce smíchané s lehkými kvasničními chutěmi, zpevněné vyšším alkoholem (13,5%, takže asi selekce vyzrálejších hroznů). První dojem byl výrazně kořeněný, s provzdušněním se projev uklidnil a zjemnil. Podle vzpomínek to bylo v toskánských vedrech víno živelně pitelné, v zimě doma s trochu analytičtějším přístupem mi trochu vadí nevyhraněnost. Je to pěkně plné a krémové v chuti, s intenzivní vůní, ale taky se to částečně odklání od archetypu odrůdy: plnost a koncentrace výměnou za pevnou kyselinu. Je to toskánské víno vyrobené do toskánských veder, takže moje zimní poznámky neváží tolik jako letní nadšení.