Po několika návštěvách lékařů včetně hodinového vrtání zubu a dlouhodobě neuspokojivém jednání s italskými realitními kancelářemi jsem si udělal relaxační nákup italských vín. Věděl jsem, že ročníky jsou zrada, ale po návštěvě zubaře jsem rezignoval na opatrnost a přinesl domů i starší ročníky. Pokud bych se dnes dopustil nespravedlivé kritiky, nemohou za to žádné konkurenční vztahy s dovozcem, ale nahromaděná frustrace z umbrijských realitek. (Jeden z domů, co mě poslední dny frustrovaly, je na konci mostu vlevo, fotil jsem v srpnu.)
Soave – Bertani 2019 Soave DOC, Bertani
V srpnu jsem tady psal o Bertaniho výborné Valpolicelle a zmiňoval dávné burgundské inspirace zakladatele firmy (1857) Gaetana Bertaniho. Hned jsem si na to vzpomněl, když jsem lahev Soave vytáhl z krabice. Komu ambaláž nepřipomněla alsaská vína, ten asi nikdy nebyl ve Francii. I cínová záklopka a plastový korek jsou jako z Alsaska, podoba dokonalá! Víno samotné je čistě z odrůdy Garganega, pěstované na vulkanické půdě a školené devět měsíců s betonových tancích. Zajímavost: 40% hroznů se sklízí už v srpnu a mošt se uchovává podchlazený. Zbytek se sklidí v říjnu a celé hrozny se macerují v zářijovém moštu. Je to variace starých vinařských technik, která má dodat vínu větší svěžest.
Ve skleničce je výrazně plná zlatavá žlutá s teplým odstínem. Na nose hodně zralé žluté ovoce včetně citrusů a botrytické tóny. V chuti hodně harmonické, zakulacené, a zároveň s potlačenou svěžestí. Zase ta paralela s Alsaskem, do lehce botrytických tónů se vkrádá jemná připomínka alsaských petrolejových tónů. Ale čistě technicky, úplně suché, velmi harmonické, se zralým ovocným projevem. 12,5% alkoholu. Tím spíš jsem teď zvědavý na mladé Soave od Bertani. Když už vzpomínám možné paralely s Alsaskem, tak Soave je poměrně lehké a středně plné, bez podobnosti s alsaskými ryzlinky s vyšším extraktem. Je to pěkný seriózní pití, jen já ze sebe nedokážu vymáčknout víc nadšení pro bílé bez ostřejší mladické svěžesti.
La Cala 2022 Vermentino di Sardegna, Sella e Mosca
Olalá, druhé víno je v některých ohledech dokonalým protipólem prvního! Napřed povinné pajány: Sella e Mosca je velkovinařství na Sardinii a od roku 2003 zásobuje moje italské dovolené levnými a svěžími mladými Vermentiny. Je to průmyslová velkovýroba, dělají i zásadnější a lepší vína, ale vzhledem k obrovské produkci a dostupnosti v každém toskánském supermarketu považuju kvalitu za velmi dobrou až výbornou. Díky objemu produkce je v tom trochu nepřehledno, v Itálii se podobné nebo dost možná stejné víno prodává pod jiným názvem, u nás prodává Lesa jako La Cala. A samozřejmě si můžete odpočítat procenta z mého nadšení na konto toho, že juniorní wine-blogger přijede poprvé do Toskánska, koupí si v přístavu dost možná čerstvě ulovenou pražmu, vytáhne na zahradu gril a otevře Vermentino ze sámošky, tehdy ještě za 5 EURO. Kolem se batolí předškolní děti, za plotem šplouchá moře. Kdo by se z toho nepomátl?
Pravidelně zkouším v Itálii supermarketová Vermentina a každoročně co nejdříve na jaře vyloudím v Lesa.cz nový ročník La Cala. Výrobce ji balí do čiré bezbarvé lahve, aby vynikla světlá citronově žlutá barva se zelenkavým odstínem. Na nose je hodně zralá ovocná vůně, jen lehce citrusy, spíš broskve a meruňky, až do bonbónového projevu. V chuti je to slušný nástup kyseliny následovaný výrazným ovocným projevem, citrusy a bílé broskve. Úplně suché, lehké, v těle málo až středně plné, ale ovocné tělo rychle odezní a převládne kamenitě minerální závěr. 12,5% alkoholu. Jednoduché pití s jednoduchou strukturou, ale základní strukturu má, kyselina, ovoce i minerální závěr vám proběhnou v hlavě jako film.
Na filmy a vína máme každý jiné názory, ale mně se La Cala pořád líbí.