Clara Stella 2020 Vernaccia di San Gimignano DOCG, Cappella Santa Andrea
Jasná hvězda je základní Vernaccia z bioprodukce, pojmenovaná po dceři protagonistů vinařství (na rodinný charakter vinařství upozorňují i graficky čisté symboly na zadní etiketě, otisky dlaní všech tří :). Z ochutnávek v předchozích letech jsem si pamatoval jejich výborné Rialto, ale ze zvědavosti jsem koupil základku.  

Typ lahve předepisují denominační pravidla, ale líbí se mi jejich etikety. Korek z drti. Ve skleničce je zářivá a plná citronově žlutá barva, na nose zralé ovoce, od citronů přes jablíčka až po žluté peckové ovoce. Málo až středně intenzivní. V chuti lehké, se slušnou kyselinou, středně plné, v ovoci hlavně do jablíček a zralých citrusů, s lehkou kořenitostí typu rozkousnuté jablečné jadýrko. 13,5% alkoholu bych nehádal, působí docela lehce a pitelně. Není to na jásot ani na zatracení, slušně odvedená základní Vernaccia.

Bazalková Vernaccia od Lastry. O vinařství jsem tady už psal v červnu: když odešel sangimignanský šaman a průkopník biovín (už od osmdesátých let) Stefano Grandi do důchodu, prodal asi pět hektarů Vernaccie Renatovi Spanu čili vinařství La Lastra. Samozřejmě prodal vinaři, který také hospodaří organicky. V červnu nás seznámil, zajel jsem do sienské La Lastra. Jeho základní Vernaccia 2020 se mi moc líbila a soukromě jsem ji řadil do místní nejužší špičky. Dovozu zatím bránil ostych před vyššími cenami, ale to tady nemá smysl rozebírat.

Chtěl jsem delšího a snad klidnějšího říjnového pobytu v Toskánsku využít k podrobnější orientaci v Sangi a hned v první vinotéce jsem objevil Vernacciu od La Lastra za 12 EURO. Super cena, řekl jsem si, a přemýšlel, jestli nekoupit hned tři lahve. Ulakomil jsem se s tím, že to mám jen na srovnání a chci hlavně vzorky dosud neznámých vín. Potom ve čtvrté vinotéce jsem našel tu samou Vernacciu pod deset EURO. Přikoupil jsem dvě lahve s jistotou, že to musí být chyba. Teď doma to kontroluju, po odečtení italské DPH je to levnější, než exportní cena.

Vernaccia di San Gimignano 2020 DOCG, La Lastra
Ve skleničce je už plnější nazlátlá slámově žlutá barva (s rezervou, je večer, umělé osvětlení a pokoj má citronově žlutou malbu!). Na nose je hodně minerální Vernaccia, až do tabákových a kožených tónů jakoby po bariku, a výrazně bazalková. Hned po otevření je to čistá bazalka, půl hodiny poté s odvětráním „bazalka“ přechází do kožených a minerálních aromat. Je to poměrně neuspokojivé, pokud jde o odrůdové charakteristiky (aspoň jak je znám já) a mimořádně zajímavé, pokud jde o strukturu a senzorické zkoumání vína! Ovocná aromata ustoupila, s trochou snahy najdu povinné citrony a jablíčko, ale nedominují. V chuti zralé citrony, nezralá jablka a žluté ovoce, meruňky, dobrá nosná kyselina a dlouhý závěr na jabkách a citronech. Dlouhá dochuť. A to jsem o stejném víně v červnu napsal, že je to tradičnější, echtovnější Vernaccia, než dělal Stefano Grandi… musím to porovnat s lahví z první vinotéky, jestli to náhodou není jen odchylka u jedné lahve. Jasně, červené víno s aromaty bazalky, ginestry a kmínu chce každej, ale bazalkovou Vernacciu mám poprvé :-)

Po třech hodinách bazalka vyvětrá a zůstane jen pevně vystavěná, citrusová, meruňková a kovově minerální Vernaccia. Paráda.